Ležím v posteli. Spíš čas a ne únava, mě donutily jít si lehnout. Za oknem tiše klepe déšť a oblohu občas prořízne blesk. Pozoruji jak stíny, jimi vytvořené, tančí po stěně. Protože bydlím sama, spím nahá, a tak se bezmyšlenkovitě hladím. Už usínám, když slyším tiché klapnutí venkovních dveří. Zaposlouchám se, ale slyším jen ticho občas přerušené hromem. Zapomenu na svou sluchovou halucinaci a po chvilce se opět ponořím do spánku.
Najednou mě probudí dotek hedvábí na obličeji. Než se stačím vzpamatovat mám zavázané oči šátkem. Hned na to následuje roubík. Jsem převalena na břicho a vzápětí
Polije mě horko. Kdo to může být? Co když mi ublíží? Co když skončím jako děvka kterou nutí němci dělat… ani nemyslet… Mezitím co rychle přemýšlím, co mám dělat, mám hrubě roztaženy a přivázány i nohy. Všechny provazy jsou pevně utaženy a cítím se trochu jako na skřipci.
Začnu se vzpírat, házím sebou a snažím se osvobodit z pout. Co se to děje? Proč mi tohle dělá? Co má v úmyslu? Chce mě znásilnit? Myšlenky se mi míhají jako splašené. Přes varování hlasu. Pokusím se rozvázat prsty provaz ale můj věznitel si toho zřejmě všimne. Najednou ucítím štípavou bolest na mých zádech. Není velká ale k příjemnému pocitu má také daleko. Neznámý nezůstane u jednoho úderu ale bije mě dál. Hryžu do roubíku a snažím se řvát. Koutkem úst mi vytékají sliny co nestačím polykat.
Nevím co to je. Bič? Důtky? Jediné čeho si všimnu je to, že má více pramenů…, a kdykoli se dotknou místa kde už byly, bolest se násobí. Přestává to být nepříjemné a začíná to bolet, hodně bolet. Bičuje mě po celé délce zad i na zadku a stehnech. Rány rovnoměrně pokrývali skoro celé mé tělo. Ječím přes roubík, ale moc zvuku se přes něj nedostane. Bože můj, pomoz mi! Opakuji si, i když jsem nevěřící. Může mě klidně zabít a nikdo si toho nevšimne.
Moje snaha o vykroucení z pout pomalu ustává, protože zjišťuji že je marná. Najednou údery přestanou. Jsem vyčerpaná bolestí a pokusy o únik a tak jen ležím a popadám dech. Kůže na zádech a zadku je horká a začíná mi v ní tepat krev.
Najednou ucítím na zádech něco studeného. S překvapením zjišťuji že můj trýznitel mě natírá olejem! Cítím jeho velké ruce, jak bezostyšně jezdí po mém těle. Chladný olej uklidňuje podrážděnou pokožku a bolest se pomalu přeměňuje v příjemný pocit.
Když jsem celá natřená, začíná mě jemně masírovat od ramen až ke kotníkům. Normálně jsem lechtivá ale jeho i když se mně dotýká na boku, nelechtá to ale je to příjemný dotyk. Předchozí rány, udělali moje tělo citlivé a tak je masáž způsobuje intenzivní pocity. Nějak déle se zastaví na zadku a laská mě…
„Proboha jak o tom můžu takhle přemýšlet? Nějaký cizí člověk tě málem znásilní a ty si to užíváš?“ Nadávám sama sobě.
Cítím jeho citlivé prsty na mých chodidlech a pak se jedním dlouhým pohlazením vrací k zádům. To co provádí dál, už se nepodobá masáži. Hladí ze strany má prsa a stehna. Unaveně ležím a snažím se co nejvíc si užít každý pocit. Znova si opakuji, že bych měla vzdorovat, ale nemám k tomu sílu ale vlastně ani chuť jak si uvědomuji. Chci aby tu byl a hladil mě. Jeho prsty se posunuly od stehem k mé kundičce a začali si s ní hrát tak krásně, jak to ani já neumím. Nevím jak dlouho to trvalo, ale rozhodně ne moc,než mnou projeli záchvěvy nesmírně silného orgasmu. A za chvíli další a další. A v návalu orgasmů, usnu jak novorozeně.
Ráno se probudím… žádné otlaky od provazů ani chuť roubíků, všechno stejné jako než jsem šla spát. Byl to sen? Nebyl? Dveře jsou zamčené jako večer… Ale celý den se mi nepříjemně sedělo… Sugesce?
