Je právě před půlnocí, venku prší, jsem otrávená - pravý čas něco napsat a zprudit tím ostatní uživatele.
Stala se neuvěřitelná věc.
BDSM jde najednou úplně mimo mě. Žádné srazy, žádné velkolepé plány na domácí mučírnu, sbírka ještě nezkouknutých pracně upirátěných filmečků zapadá prachem. Je mi to nějak všechno jedno. Úplně.
Asi brzo začnu hystericky pobrekávat nad články právě probuzených dominantů a subinek "oh-jak-mi-to-změnilo-život." Smůla. Konec. Šlus. Nemám na nic čas. Ani na sebe.
Je mi mizerně a už několikátý týden se snažím pocit existenční prázdnoty zabít zaměstnáváním se prací, takže jsem napsala mnoho stránek odborného textu, instalovala nějaký nábytek a posledním výkřikem jsou barevné záložky do diáře. Až je budu mít, pravděpodobně se pustím do přestavby dalších stránek. A dalších. A pak zase bude škola, pro jistotu jsem si přihlásila další obor, aby mě existenční vakuum opravdu nemohlo postihnout.
Sakra, doufám, že se moje psychoanalytička brzy vrátí z té dovolené.
