Mám rád zmrzlinu. Kromě chuti mám na zmrzlině rád i onen zvláštní pocit z toho, že pokud ji nevyřeším hned teď, nebude k ničemu (odhlédneme-li od možnosti nalít ten blemt do eurestího nekafe a učinit z něj lépe pitelnou tekutinu).
Jsou prostě věci, které je lépe udělat teď hned a příliš o nich nepřemýšlet.
Mám rád kočky. To, jak jsem zjistil, není otázka výběru. Jako jsou sparťané a slávisti, pivaři a vínaři nebo nebo horňáci a dolńáci, jsou taky psí a kočičí lidi. Ne, že by se nenáviděli lítou nenávistí a na potkání si šli po velkých jugulárních cévách, ale navzájem se nemusí a většinou se (v rámci své preference) ani nechápou. A není to nic racionálního, nic, o čem by se člověk někdy rozhodl ve stylu "Já budu sparťan, protože ...".
Jsou prostě věci, které leží mimo oblast člověkovy volby.
Mám rád ženský. Jednu zvlášť a jednu zvláštně, pro potřeby tohoto přípondělníku, jak poznáte z první pointy. Jedna z nich je moje manželka, kterou už mám hodně dlouho. Tu druhou si taky umím představit jako manželku a kdyby se věci svého času vyvinuly jinak, třeba by to tak i dopadlo. Přitom by bývalo stačilo pár let plus mínus jinak v projektu a trochu jinak nastavené výchozí podmínky ... Taky už ji znám docela dlouho a když se zadaří, hodně mi dobíjí baterky a dělá svět kolem hezčí. Vlastně, svět dělá hezčí i to pomyšlení, že existuje.
Jsou prostě věci, které jsou nadlouho.
A pak jsou prostě věci, ktreré leží mimo oblast volby, jsou nadlouho a je lepší udělat je teď hned.
