Pacientky i laická veřejnost jsou někdy zmateny, když při čtení lékařské zprávy či nálezu nacházejí zmínky o lézích v kvadrantu II, s nimiž jsou odeslány na odborné vyšetření. Po něm pak zjišťují, že radiolog hovoří o kvadrantu A, pozici 30/40 nebo dokonce IIB-30/40. Cílem tohoto textu je alespoň částečně objasnit metodiku označování pozic na prsu, budu se snažit dostupným jazykem :-). Prsa - s dovolením - použiju vlastní, i když po dvou dětech se k tomuto účelu až zase tolik nehodí.
Deklarování klinicky zajímavého místa na prsu je nezbytně nutné jednak pro řádné vedení dokumentace, jednak pro komunikaci mezi lékaři. Od původního (a dnes již prehistorického) slovního popisu lokace pomocí markant (léze na levém prsu cca tři centimetry vlevo nahoře od většího hemangiomu) přešli mammologové postupně k metodám exaktního popisu. Ty jsou tři - dvě kvadrantové a jedna polární. Existence dvou kvadrantových metod je historickou neohrabaností, matoucí pacienty a je vyvolána různými potřebami radiologů a kliniků. Přínosem pro pcienta je striktnější specifikace, umožňující dále snižovat radiční zátěž vyšetření.
Nativní kvadrantová metoda.
Jde o nejstarší metodu popisu, umožňující přiměřeně přesnou lokalizaci nálezu při palpaci a dalších neinstrumentálních diagnostických metodách. Metoda popisu spočívá v celkem přirozeném rozdělení prsu svislou a vodorovnou osou (obě osy prochází středem projekce bradavky do dvorce). Kvadranty se označují římskými čísliceni I až IV postupně po směru hodinových ručiček od levého horního po levý dolní (z pohledu lékaře). U levého i pravého prsu jsou tedy kvadranty identicky rozložené, nikoliv symetrické. Metoda dává výborné výsledky u mladších žen s rovnoměrným rozložením prsní tkáně a hutnějšími prsy, problematičtější je u prsů nesymetrických, uvolněných či výrazně orientovaných stranově. Kvadrantování lze provádět jednak vestoje, jednak vleže, vždy ale s rukou na vyšetřované straně zvednutou do týla. No vida, na téhle fotce zrovna stojím blbě :-)
Radiologická kvadrantová metoda.
Tato metoda používá analogický osový kříž, procházející středem projekce bradavky na prs, osy jsou ale stanoveny odlišným způsobem. Referenčními body jsou střed projekce bradavky na prs, horní úpon axily a sternální konec claviculy, tedy místo, kde je klíční kost příslušné strany připojena ke sternu. Osy tedy nejsou na sebe nutně kolmé a nevymezují stejné úhlové úseky, dobře ale odpovídají diagnostickým metodám, zejména radiologickým, vyžadujícím kompresi prsu. Takto zvolené osy jsou vhodné zejména pro šikmé projekce a významně usnadňují práci radiologickému personálu.
Polární metoda.
Polární metoda je nejexaktnější metodou popisu, využívající polárního systému souřadnic, spojených s prsem. Výchozím bodem odečtu je osa, spojující horní úpon axily se středem projekce bradavky na prs, odečet úhlu probíhá po směru hodinových ručiček ve stupních, odečet vzdálenosti pak od středu projekce bradavky směrem k obvodu prsu. Tato metoda je využívána zejména pro punkční biopsii a další invazívní metody.
Tím jsme se vypořádali s koordinátami, příště budeme měřit a pravděpodobně i vážit.
