Už nebudu pít víno. Tolik vína. Ani červeného. Opravdu ne. Nebo ano ? Ty choutky, co na mne po něm jdou se pro slušnou slečnu nehodí.
Kamarádův táta je zvláštní člověk. Občas nás vozí domů, z tanečních, z angličtiny a poslední dobou i z mejdanů. Ráda se na něj koukám, když řídí. Řídí v pohodě, jako kdyby si s autem hrál. Povídá si s námi, jako se svými vrstevníky. Tedy, myslím. Nebere nás jako děti. Hezky se směje a když něco řekne, sedí to. A má to vtip. A má zvláštní ruce. Už zdálky vypadají šikovně. Odmala ho pamatuju, jak venku lítá s letadýlky. Sám je staví. Tatínek o něm a o jeho paní říká, že jsou divný. Tady na maloměstě se člověk doslechne leccos. Že jsou úchylové. Sadomasochisti. Že mají doma mučírnu a pořádají v ní orgie. Když mne vozil domů, koukala jsem na něj a přemýšlela, co je na těch řečech pravdy.
Není to tak dlouho, co jsme měli mejdánek. Pár lidí ze skupiny a ze školy. Psa by ven nevyhnal a pěšky se nechtělo, kamarád zjednal tátu na odvoz. Taky přijel, s mikrobusem. Domů se nám nechtělo, kamarád sliboval pokračování doma. Naši se předtím pohádali, tak jsem jela s nima. Popili jsme vína a mně se nějak nechtělo spát, neměla jsem s kým a vrtaly mi hlavou ty řeči o úchylech. Jak jsem byla líznutá, šla opatrnost k čertu.
Dole svítilo světlo. Pracovna, nebo spíš dílna. To, co tam leželo na stolech mi vyrazilo dech. Naši měli pravdu. Sadomasochisti. Alespoň podle těch uměláků a pout. Ale taky hromada elektroniky a kus takového toho rentgenu na prsa. V hororu by se schylovalo k průšvihu. U mne se schylovalo spíš k tomu, že si strčím ruku do kalhotek.
Milan se otočil a ani nevypadal překvapeně. Proč prý nespím. Prozradily mě oči. Ukázal mi toho spoustu. Nejdřív tenhle web. Ať si ho prý prohlídnu. Proletěla jsem ho, ale poočku jsem pořád koukala na ty věci na stole. Líbily se mně. Moc. A líbily by se mně na mně. A ve mně. Asi to na mně bylo vidět. Šli jsme dolů do sklepa a tam těch věcí bylo ještě víc. Jako nejpřirozenější věc na světě ze mě těma šikovnýma rukama sundal blůzičku, kalhoty, punčocháče, podprsenku a kalhotky. Vysadil mě na stůl a dal mi do ruky kožené řemínky, ať si je vezmu na ruce a na kotníky. Moc mi to nešlo. Zapnul mi je sám a přicvaknul mi ruce a nohy ke stolu. A že prý můžu kdykoliv říct dost. Ani by mě to nenapadlo. Byla jsem moc rozjetá.
Chvíli mě hladil rukou, pak bičíkem. Pak mě tím bičíkem začal pošvihávat přes prsa a přes rozkrok. Bylo to o moc příjemnější, než jsem čekala. Mohlo to klidně bolet i víc, ale cukala jsem se, od nervů. Pak na mně vzal takové ozubené kolečko a to už jsem
skoro byla. Udělat se mně ale nenechal, vždycky mi těsně před vrcholem udělal pauzu a zase něco změnil. Postupně jsem na sobě měla hromadu kolíčků na prádlo, svorek, skřipečků a nakonec i elektrod. Nejvíc se mi ale líbily ty věci z Postřižin. Krásně to mazlí od šimrání až po štípání.
První orgasmus byl nějak neočekávaný. Z ničeho nic, po pohlazení. Na druhý jsem dovnitř dostala elektrodu a do ruky knoflíky. Myslela jsem, že mi ta elektroda bude velká, ale byla akorát. Hezky to ťukalo a tak jsem si přidávala a přidávala. Když to začalo být jasné, že budu, viděla jsem, že to bude veliké. Napadlo mě, že tu elektrodu rozmáčknu. No, nerozmáčkla, ale svaly mě druhý den bolely. Už vím, proč mi dal Milan
zkousnout ten míček. Křičela bych tak, že by přišel táta.
Tak to je, deníčku. Scházím se s úchylem a líbí se mi to. A teď o tom ještě píšu na úchylný web. Asi bych neměla pít to červené víno.
