Na dvě dívky v jednom pyžamu jsme už vzpomínali, toto ale nemá být pokus o vykrádání vlastních nápadů ani o extenzi úlohy na větší počet subjektů. Toto je jiný pohled na první elektrosraz v BDSM klubu, než obvyklý pohled publicistický.
To klišé o snech domíků a takydomíků o dvou subinkách k dispozici 24/7 bez ohledu na mestruaci dostalo zase jednou na prdel při krutém střetu s realitou. Sedíte si v klidu v klubu, popíjíte nealko pivo a přemýšlíte, jak se decentně vytratit, aby si lidi příliš nevšimli vašich problémů se zažíváním a nechápali vaše zmizení po anglicku jako projev neúcty k nim. Kromě elementární slušnosti vám v tom brání jednak to, že jste tam ty lidi sami sezvali, jednak hřejivá přítomnost duši milé a přiměřeně natěšené kamarádky. Sedíte a najednou zjistíte, že stojíte před stolem, plným přiměřeně natěšených subin v počtu tří kusů, že se od vás očekává, že s tím natěšením něco provedete, že nejste hlavonožec a tudíž vám chybí nejméně čtyři končetiny a že v celém tom shromáždění úchylů není jediná stříkačka elektrovodného gelu. A baterky vám některé to natěšené zvířátko tradičně uřknulo.
No, díky kolektivní vynalézavosti, kolektivnímu pospojování věcí z kufrů a kolektivní výpomoci úchylů se to nakonec líbilo všem, i když hračky budeme identifikovat ještě dlouho. Myslím, že nejsem sám, kdo se těší na pokračování.
