Pravidelně čtu Eleferno a pravidelně mě přepadá nejhnusnější lidská vlastnost - závist. Když čtu o tom, jak se svazovaly Fronéma a kotě, jak Pišta pištěla, jak se prohýbala do oblouku, když si s ní hrál Torm, jak nebylo dost elektrod na tři natěšené subinky, závidím a závidím! A proč?
Proč se nezaregistruju do BDSM klubu a proč nechodím na elektrosrazy? Protože jsem určitě nejstarší registrovaná členka Eleferna a je mi jasné, že nelze srovnávat hraní s krásnou mladou subinkou a, řekněme eufemisticky, s dosti zralou ženou. Copak matka od tří dětí, se zarputile se bránícími tukovými vrstvami na břiše, může urážet estetické cítění členů klubu? Jo, jo, bodnul by nějaký elixír mládí! Je to neštěstí, když se člověk v duši cítí mladě a chtěl by si užívat nedávno objevené úchyláctví a pak koukne do zrcadla! Ach, jo! Co takhle založit na Elefernu gerontologickou sekci? Tam bych asi byla jediná subinka a užívala bych si podle libosti. Pokud by se ovšem našel dominant, který by do té sekce vstoupil…
