Opakování je matka moudrosti ... a tak jsme si hned druhý den po Japonském srazu zkoušeli vázat. Tedy zkoušeli.... Já stála úplně stejně, to jsem si zapamatovala dobře. Solmyr to měl horší...
První problém byl správné rozvržení háďátek (tedy provazů), aby vyšly tak, jak by měly. Nepovedlo se to zcela stoprocentně, ale dokonale krásná budu holt příště. Tentokrát jsem byla jen krásná. Nebo dokonalá? No dobře...dokonalý byl provaz a krásné byly uzly. Budu se muset nad sebou zamyslet...
Stabilita problém nebyla, skříň mě držela stejně dobře jako minulý večer Solmyr. Jen byla přece jen o něco studenější. Ale tak zas nemůžu mít všechno...
A tak Solmyr váže, váže, převazuje ... až... zrada .... všechny fotky jsou zepředu.... nemáme zdokumentovaná záda. Překvapení, zděšení ... improvizace. Nevidím si tam, ale drží to.
A tak Solmyr dál váže, váže, převazuje ... STOP! ...Proboha proč stopka?... Hodeb kabesník! ... zničeho nic mám z nosu vodovodní kohoutek. Otevřenej. Ztrženej. Protáhnout, otočit, protáhnout ... STOP... kabefník ... utáhnout, otočit, protáhnout... STOP ...
Nakonec ze mě ten balíček přece jen byl, dokonce jsem se trochu proletěla - tedy co šířka pokoje dovolila (odtud zjištění, že v ponožkách na koberci je to skoro totéž co v bruslích na ledě) Teď mám ještě v hlavě nápad k realizaci. Něco jako roubík, ale na nos ...
