V miskách teď mám spoustu žrádla, co jsem dřív neznal. Dneska mi člověk s fousama přivezl něco voňavého, ale jinak, než maso. Ale taky červené. Ale jinak, než maso. Je to měkké a nemusím to ani moc kousat, utrhnu to i tím jedním špičákem, který nebolí. Wizí si čuchnul a šel pryč, ale mě to chutná. Je to šťavnaté. Menší člověčka viděla, že mám prázdnou misku a ještě mi toho kousek dala.
Do druhé misky dostávám takové bílé, měkké. Dá se to jenom lízat a krásně to chladí. Chutná to trochu jako mléko a prý se mi po tom zpevní zuby. Večer mi do toho velká člověčka rozmíchala kulaté žluté, abych prý byl silný kocour. Lepilo se to trochu na patro ale bylo to dobré. Spal jsem celou noc. Taky dostávám maso, které se nemusí trhat a voní krví. Taky chutná po krvi. Říkají tomu játra. A je tak měkké, že ho roztrhnu drápy.
Cítím se líp. Už vyskočím na kterékoliv okno. Tlapa skoro nebolí. Večer jsem si vzpomněl na broušení drápů. Na to jsem taky dřív zapomněl.. Wizí na to má strom, ze kterého nepadají listy a má divnou kůru. Zkusil jsem to. Velkej člověk přišel a naobrázkoval mi velikýho silnýho kocoura s mým čenichem a dlouho mě hladil. Pak přišla člověčka a taky mě hladila. Člověčka obrázkovat neumí, ale skoro přede.
Velkej člověk má dva pelechy. Jeden s člověčkou a jeden tam, co se jde dolů. Menší člověk má svůj a menší člověčka taky. Tam, co se jde nahoru. Můžu si vybírat. Taky mám polštářek, z kterého je cítit kočka. Taky na něm prý je udělaná, ale já vidím jen provázky. Ještě mám pelech v ohrádce, že které člověčka vyndává teplé vrčící. Taky rád spím nad dírou s ohněm. Takovou člověk, co přestal běhat neměl.
Je tu mnoho oken. Smím sedět na každém. Jedním oknem chodí Wizí dovnitř a jedním chodí ven. Nechci ven. Co kdybych už nemohl zpátky ?
