Dneska mi Wizí přinesl myš. Velikou. Ještě se trochu hýbala. Dal mi ji do mojí mističky a ještě do mě šel strčit. Krásně voněla krví a teplým masem. Zakousnul jsem ji lehce. Maso mi moc trhat nešlo. Chtěl bych mít ostré zuby. Chtěl bych mít všechny zuby. Alespoň jsem si v tom voňavém mase vytřel čenich. Krásně to vonělo. Přišlo mi, že to i žeru. Menší člověk přišel a tu myš mi natrhal. Na malé kousky. Na jeden prokousnul žluč, ale to nevadí. Seděl dole u mě a koukal se, jak mi chutná. Sežral bych i ten kousek se žlučí, ale byl moc hořký. Umyl jsem si čumák a šel jsem Wizímu umýt srst a uši. Pak jsem zkusil umýt srst a uši menšímu člověkovi. Velký člověk drží a hladí mě, když mu meju srst na obličeji. Menší člověk srst na obličeji nemá, i když voní podobně, jako velký. Drbal mě pod bradou a hladil přes uši, tím správným způsobem. Velký člověk je pryč, panička říkala, že letěl daleko. Nevím, co je letěl, ale kocour by tam prý běžel celé měsíce. Chybí mi. Je mi u něj nejlíp. Povídá si se mnou a rozumí, co mu obrázkuju. To on mě vzal od všech těch mnoha koček. Má kočky rád. Chtěl bych mu ulovit myš.
