Když kravaťák někdy před dvěma měsíci kývnul na to, že do města K. pojede dělat styčného důstojníka, chodili se na něj dívat kolegové i z útvarů kravaťákově specializaci poměrně vzdálených. Chtěli se na vlastní oči podívat na toho cvoka, který dobrovolně leze do jámy lvové a málo toho, ještě lvovi strká hlavu do tlamy a a drbe ho přitom na koulích. S ohledem na kravaťákovy dřívější zkušenosti s tou zemí to samozřejmě není tak horké, kravaťák ale přesto ještě předtím, než kývnul (a smlouvu na tuhle akci nemá na papíře dodneška) získal od šéfova šéfa souhlas s tím, že v rámci úspěšného splnění mise může používat i svoje vlastní (leckdy hodně neortodoxní) metody.
Ta mise spočívá (mimo jiné) ve zprovoznění jistého systému, který byl původně určen pro řízení lidských zdroj a ekonomiky malého podniku a s časem se rozrostl na molocha. Na vyrábění aut se moc nehodí, nicméně jde o penězodárcův standard a kravatákovi nepřísluší posuzovat, proč má fungovat zrovna ve městě K. Ten systém je ve městě K. od počátku výroby a vylámalo si na něm zuby již několik vln specialistů a externích kozultantů - hlavně proto, že na pracovišti penězodárce ve městě K. mluví šéfové dvěma jinými jazyky, než jejich zaměstnanci a ke vzájemné komunikaci používají jazyk čtvrtý. Kravaťák umí ty první tři jazyky docela slušně a ten čtvrtý jakžtakž, proto se se zaměstnanci může bavit v jejich jazyce a se šéfy taky, takže se mnohdy tragická nepochopení pomalu vyjasňují a systém se začíná hýbat.
Když kravaťák někdy před měsícem nastoupil do města K., svolal si klíčové uživatele z řad domorodců na poradu, aby se jim představil a nastínil, co v K. vlastně dělá. Zjistiv, že klíčoví uživatelé jsou vlastně uživatelky, zahodil původní prezentaci v powerpointu a jal se improvizovat. S ohledem na to, že papír na kravaťákovu misi stále ještě neexistuje se prohlásil za zahraničního konzultanta na volné noze, s decentně zdůrazněnou citací Bulgakovova Mistra a Markéty. Chytlo se dost lidí a když se jedna z uživatelek zeptala, jestli kravaťák hodlá dělat Wolanda a kde že má tedy svoji suitu, byly ledy prolomeny. Kravaťák nastínil, co potřeboval a na závěr přislíbil metodu cukru a biče s tím, že se nebude rozpakovat použít ani jedno.
Suita dorazila o pár dnů později a hned ten další den si kravaťák vybalil propagační penězodárcovy barevné bonbónky, které mu přivezli a vydal se mezi uživatele rozdávat cukrátka. Vyvolalo to spoustu smíchu a kravaťák se dozvěděl u kafíčka a domácích pirožků spoustu věcí, které se neobjevují v oficiálních papírech. Na oplátku vysvětlil, kde že se to tak dobře naučil mluvit tamním jazykem a jak přišel k tomu černému autu, zmíněnému již dříve. V příjemné debatě uplynulo dopoledne a ne všechny uživatelky vzaly dostatečně na vědomí poznámky o tom, že cukrátka budou jenom za odměnu, že v případě problémů přijde na řadu i bič.
Bičík jménem Jim přišel na řadu (řečeno přesněji, zatím jen na stůl) hned další den a kromě dalšího pobavení vyvolal i zjevně zaujaté pohledy v několika tvářích. Kravaťák konverzačním tónem prohlásil, že se nebude bát použít ho vždycky, když se mu nebude líbit plnění úkolů a porada pokračovala stylem spíše nezábavným, odhlédneme-li od kradmých pohledů a lesknoucích se očí některých účetních a logističek. Na několik následných dotazů, zda kravaťák jezdí na koni a odkud že má s sebou bičík odpovídal kravaťák, že bičík v podstatě neodkládá a že na koně by měl rozhodně zábrany takovou věc použít.
Na lámání chleba dojde dnes. Pokud se na televizi Nova dozvíte, že ve městě K. byl zadržen mezinárodní deviant, obtěžující tamní zaměstnankyně významného nadnárodního koncernu parkurovým bičíkem, nebudou mít příhody kravaťákovy v blízké době žádné na elefernu zveřejnitelné pokračování.
