Jak už napsala Fro ve své části recenze, jednotka vykazuje určitý nepoměr mezi cenou a deklarovanou pretenzí na hi-tech luxusní přístroj. Zařízení tak v konečném důsledku zůstalo někde na půli cesty mezi technicky pojednaným přístrojem a luxusní hračkou. Tento nepoměr se pak promítá do množství drobných detailů, znepříjemňujících život uživatelům na obou koncích drátu. Nejprve ale o všeobecné filosofii práce s jednotkou.
Tvar, rozměry a váha.
Jednotka je v přístrojové skříňce z RadioShacku. Stejnou prodává GME, jen nestojí 9$, ale 102 korun. Pro měřící přístroje se sporadickou potřebou obsluhy se krabička hodí výborně, pro deklarovaný účel je ale její použití poněkud problematické. Krabička je svým tvarem a proporcemi jednoznačně určena pro položení na stůl, což v BDSM nasazení není vždy dost dobře možné. Povrch skříňky je navíc zcela hladký (odhlédneme-li od jemné povrchové textury krycích dílů) a delší držení jednotky v ruce není příjemné, zejména v kombinaci s váhou, lehce přesahující kilo (daň za použití akumulátorů). Uživatel by proto ještě před ostrým nasazením hračky v mučírně měl dobře promyslet režii a topologii scénky, aby byl během akce ušetřen trapného rozmýšlení, kam u kříže umístí generátor. Z druhé strany, tvar a koncepce hračku přímo předurčuje k položení na noční stoleček v úchylčině budoiru, mezi flakónek s oblíbeným parfémem a plyšového medvídka Me To You.
Ovládací prvky
Obsluha přístroje je z hlediska základní ergonomie vcelku logická - diskrétně nastavované hodnoty jsou řízeny tlačítky, hodnoty analogové pak otočnými knoflíky. I zde ale autoři designu zůstali na půli cesty, lépe řečeno, nepžokročili svůj stín technika. Některé postupy jsou z hlediska vývojářova dobře pochopitelné a logické, z hlediska uživatelova ale zmatené, případně obtěžující v obsluze. Začneme ergonomií - jednotku lze logicky provozovat ve dvou polohách - položenou na základně, tak, jak předpokládá původní tvar krabičky nebo postavenou na zadní stěnu, kterou vývojáři vcelku racionálně ponechali prázdnou. Zařízení na zadní stěně stojí vcelku stabilně, čemuž napomáhá dozadu posunuté těžiště. V obou polohách, pravda, jednotka klouže po hladkém podkladu, takže jako vhodný doplněk lze doporučit přibalit do kufříku podložku pod myš.
Jednotku lze vcelku dobře obsluhovat jeak levou, tak pravou rukou, na levé ruce ale brání dlaň pohledu na displej. Leží-li jednotka naplocho, je v podstatě jediná logická poloha ruky s prsty na horní ploše zařízení, přičemž palec obsluhuje tlačítka a po posunutí ruky o kousek doprava padnou točítka multiadjustu (MA) a intenzity kanálů celkem přirozeně do ruky. Při jednotce, postavené na zadní stěnu je snažší obsluhovat tlačítka ukazovákem, ruka ale nemá oporu a již po kratší době pobolívají svaly zápěstí vinou ne zcela přirozené polohy.
Rozměr a umístění tlačítek jsou vcelku logické, nízkozdvihová tlačítka mají středové prohloubení a příjemný, jednoznačně definovaný stisk, šedá a bílá barva hmatníků ale působí poněkud levně. Méně uspokojivé jsou otočné regulátory. V konstastu s výborně zvoleným materiálem, příjemným na pohmat a vcelku hezkým tvarem s výraznou indikační ryskou leží nepříliš jisté osazení ha hřídel (všechny knoflíky se výrazně kývou) a příliš malý průměr, znesnadňující přesnou obsluhu. Obsluze neprospívá ani utopení předního panelu pod přesahy krycích panelů skříňky, o jejichž hranu jsem si během testování způsobil první z puchýřů. (Za druhý je zodpovědný konektor elektrod, jak bude uvedeno níže). Knoflíky jsou navíc příliš blízko u sebe a neumím si dost dobře představit současnou obsluhu obou kanálů.
Samostatným problémem knoflíků je jejich vazba na firmware přístroje. Poloha regulátorů intenzity je elektronikou převáděna na hodnotu od 0 do 99, nastavení ale není stoprocentní, až příliš často je projevuje chyba jednoho digitu a v několika případech došlo během testování k přeskoku o digity dva. Poloha 99 navíc vždy neodpovídá pravému dorazu regulátoru, kde pro otočení na doraz leckdy zbývá až 15°.
Kabeláž a přípojná místa
Veškerá přípojná místa jsou soustředěna na pravý dolní kvadrant panelu přístroje, přičemž "povinné" konektory pro elektrody leží v těsné blízkosti ovládacích prvků intenzity. Toto konstrukčně logické umístění ale vede k tomu, že konektory překážejí přesné obsluze řídících prvků intenzity, tedy nejpotřebnějších regulátorů v provozu. Výrobce vcelku moudře používá úhlových konektorů, nicméně při domácí konstrukci kabelů budou přímé jacky představovat výrazný problém. Stejné pretenze se týká i přípojných míst mikrofonu, spřaženého audiozařízení, případně kabelu napáječe.
Displej a indikace
Displej představuje konstrukčně přístrojový standard, přesto by i při jeho omezených možnostech bylo možno učinit zařízení uživatelsky přívětivějším. Užitečná indikace je v podstatě omezena pouze na horní řádek, ukazující procentuální nastavenou intenzitu obou kanálů a zvolený mód. Spodní řádek je nápovědný a při zběhlejší obsluze vcelku neužitečný (nápovědné texty jsou pouze dva). V některých módech se zde objevuje informace o běžícím ramp-módu, tedy přeběhu intenzity, nepodařilo se nám ale zjistit, jakou informaci ona běžící procenta nesou. Informace o aktuálních parametrech signálu chybí. Přitom právě ony by poskytly lepši informaci o aktuálním režimu, případně ovlivnění průběhu prvkem MA. Kladem displeje je ale jeho čitelnost v širokém rozmezí úhlů, umožňující současné čtení displeje z obou konců drátu, tedy i zvídavé úchylečce.
Logika obsluhy.
Logika obsluhy je rozdělena do konfigurační, pokročilé a provozní obsluhy. V rámci provozní obsluhy lze měnit intenzitu v kanálech, charakteristiku obálky a mód, případně znovu nastartovat cyklus Ramp. Tyto funkce jsou na sobě nezávislé a lze je provádět v libovolné posloupnosti. Nepovažuji to za zcela bezpečné, zejména v případě, kdy je pro cyklus Ramp nastavena vysoká výchozí hodnota - při změně režimu může dojít k plnému náběhu intenzity. Navíc lze při obsluze poslepu snadno místo tlačítka menu stisknout tlačítko Up a tím způsobit přechod na jiný režim s aktuálním nastavením intenzit. Módy Orgasm a Torment leží vedle sebe a jejich záměna může být přinejmenším neočekávaná.
Do konfigurační obsluhy jsou zahrnuty funkce, které by technik umnístil spíše do obsluhy pokročilé (reset na tovární nastavení, uložení dat do start-up konfigurace), naopak chybí možnost jemného doladění frekvence základního generátoru, šířky pulsu či parametrů generátoru obálky, které jsou umístěny k konfiguraci pokročilé. Obsluha je tak vedena spíše k využívání (nedokumentované) funkce ovladače MA, zodpovědného za variování parametrů režimu.
