Na této tezi postávalo celé jedno učení. Postávalo a při dotazu na praktický příklad ze života rozpačitě přešlapovalo z nohy na nohu a cosi nepříliš srozumitelně mumlalo.
Ta teze hlásala, že pokud je něčeho mnoho, má ono něco snahu změnit se v cosi jiného, pravděpodobně lepšího. Množství, tedy kvantita přeroste v dokonalost, tedy kvalitu. Spolužačka (a Renčina kamarádka skoro intimní) Alenka do věci vnesla - pravda mírně obskurní - rozpor otázkou v hodině občanské výchovy, v níž se téma kdysi dávno probíralo. Optala se, s nevinným výrazem v modrých očích s dlouhatánskými řasami (zájemci o vizuální představu si mohou vybavit Koťonočkinova zajíce z Nu, pogodi), zda je možné tuto tezi demonstrovat na případě pozření velkého množství šlehačkových trubiček v cukrárně u Nývltů.
Vypadá to, že jsem rozkonspiroval to hnízdo úchylů v Podkrkonoší.
Hezkým přechodem kvantity v kvalitu jsem si vylepšil nedělní dopoledne, když jsem v horské vísce, od onoho hnízda úchylů jen něco málo kilometrů vzdálené přitloukal v domě Renčiných rodičů na hambalkách prkno přes škvíru po utržené mechovací lati. Po zatlučení posledního hřebíku "na jistotu" onen skoro třímetrový kus vyschlého smrku prasknul po délce, skoro přesně podél původní, prknem zatěsňované spáry. Nejbližší použitelné prkno jsem nalezl až v kůlně na opačné straně budovy a proces jeho vynášení po žebříku na hambalka si raději nechám nanějaký temný večer, spojený s romantickým praskáním ohně v krbu a vykládáním hrůzostrašných historek mláděti s hlavou položenou na klíně a romantikou svítícíma očima.
Pokud si někdo někdy myslel, že plný barák nadržených subin je cosi, o čem každý opravdový úchyl sní dnem i nocí, vyvedu jej z omylu. Ten barák bych nejradši vyměnil za tichý lesní srub někde daleko od lidí, nejlépe s tím mládětem s romantikou svítícíma očima. Stádečko, peroucí se o Ítýho ještě předtím, než ho vrátím Krtkovi připomínalo spíše Valpuržinu noc na Blocksbergu, nežli zhmotněný sen úchylův.
