Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme letos (2026) ještě jednou (asi už popáté)  vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo:  Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.

 

Někteří z vás už možná četli tento článek na stránkách Sluneční tvrze. Přesto se domníváme že je poučné ho i s komentáři převzít na Eleferno. Týká se totiž rozšířeného nešvaru – nedodržování pravidel na srazech. Děje se to na Tvrzi, děje se to v Klubu a děje se to takřka zákonitě všude kde jsou dveře otevřené (byť registované) veřejnosti. To že nováčkům občas něco ujede je pochopitelné a částěčně i omluvitelné. Průšvih nastává když nějaký služebně starší úchyl začne mít pocit že pro něj pravidla už neplatí a začne se chovat nevhodně.
Doufám že se všichni nad Tabroniným článkem zamyslíte a bude to ku prospěchu atmosféře na srazech.

Pár posledních zážitků mě nakonec přeci jen došťouchalo napsat pár řádků. O pocitech z lidí. O BDSM etiketě. O elitářství a otevřenosti. O mě.

„Nemohli byste ji mučit potichu?!“ zaznělo mučírnou na posledním srazu. Byla jsem na kříži. Vzrušená, rozdřáždělá, smysly na maximum. Ale místo jakéhokoliv uspokojení přišlo zklamání.

Tato příhoda bohužel na posledním srazu nebyla jediná, která mě vedla k otázce, zda nedělám někde chybu.

Nevím, zda jste četli odkaz na „pravidla chování na BDSM srazech“, který je uveden v propozicích akcí. Pamatuji si, jak jsem tato pravidla pročítala až PO své první návštěvě Tvrze a v duchu jsem si říkala „aha, na tohle bacha. Ježiš, tohle by snad nikdo nemohl udělat!„ nebo “No to je nesmysl…“

Od mého prvního srazu uběhla nějaká doba. Opadlo vyděšení ze všeho nového, zůstala úcta k ostatním lidem, k atmosféře, zůstala snaha poznávat lidi i prostředí, snaha být slušným účastníkem těchto akcí.

Opravdu považuji za samozřejmost, že když nakouknu do mučírny, kde probíhá akce, kývnu na vrška zda se mohu dívat. Stále s tichým úžasem sleduji ostatní účastníky. Pevně věřím, že jsem nenarušila ničí soukromí či okamžiky, kdy nechtěli být rušeni. A pokud ano, srdečně se za to omlouvám.

Ale co když já sama zavdávám svým chováním k problémovým situacím? Není právě má otevřenost příčinou onoho rušení? Začala jsem tedy spytovat svědomí: Ano, jsem provokatér. Ano, často slovně škádlím a ráda diskutuji. Ano, oblékám se tak, abych se cítila přitažlivě. A je něco z toho špatně?

V pravidlech se můžeme dočíst spoustu věcí o respektu probíhajícího akčnění. O tom, že nikdo nemá právo scénku rušit. O právu vrška se třeba i ohnat důtkami po tom, kdo se neurvale chová v přílišné blízkosti. Ale jak bude taková reakce přijata v reálném prostředí mazáků a nováčků? Je možné aby si nováček svůj „životní prostor“ obhájil proti lidem, kteří se provolávají elitou a konexe považují za ctnost?

Nad sklenkou šampusu jsem si musela také přiznat další věc. Já sama na akcích nikdy nepiji alkohol. Je možné, že jsem některé situace vnímala negativně právě pro svou averzi vůči alkoholu? Neměla bych akce, kterých se účastním situovat na okamžiky, kdy nehrozí střet s alkoholovým opojením? Možná. Možná by mnozí lidé bez zmíněné „opičky“ neudělali nic z toho, co lze vykládat za chování na hraně.

Pár věcí mě opravdu mrzí. O to horší – udělali je lidé, které považuji za své přátele. Lidé, kterých si vážím a mám je ráda.

Bohužel, musím říci, že stále mnoha věcem z chování lidí na srazech nerozumím. Stále (a v této úvaze je to znát) mám více otázek než odpovědí.

Vím, vždy se budu učit. A vždy se bude chování mé i mého okolí lišit podle skupiny, která se zrovna sejde. Ale přeci jen…

Až příště uslyšíte na srazu přes několikery dveře neuvěřitelně silný a nakažlivý smích – asi to bude úplně jiná subinka. ;-)

S láskou
Vaše Tabron

A přikládám komentáře, které se k článku objevili na tvrzi a jsou snad ještě zajímavější než článek sám.


Souhlas...