Pozdní návrat
„Tak ahoj, Jirko,“ rozloučila se Tereza se svým přítelem, který ji doprovodil domů.
„Ahoj, lásko.“ Nakonec si dali ještě na dlouhý a vášnivý polibek, při kterém se nenápadně koukla, jestli se doma ještě svítí, nebo už šli rodiče spát. Svítilo se. Zdálo se, že někdo na chviličku poodhrnul záclonu. Trošku se jí z toho všeho točila hlava. Alkohol zcela ještě nevyprchal a taky za jednu noc vykouřila celou krabku cigaret. Ještě se na Jirku usmála a zamávala mu, když už stála u branky k domu jejích rodičů. Koukla se na hodinky. Když zjistila, kolik je, znervózněla. Ručičky ukazovaly pět ráno a ona měla být doma v jedenáct večer. Sice se párkrát už zpozdila, ale nikdy ne tolik, takže většinou dostala jen vynadáno. Rodičům řekla, že jde na diskotéku, ale protože Jirkovi rodiče nebyli doma, využili Tereza s Jirkou prázdného bytu a užívali si celou noc. Trochu přitom popili, a tak se jí s hlavou oblouzněnou alkoholem nezdálo blbý přijít domů až ráno. Za pár měsíců jí bude osmnáct, tak to pořádně oslaví. Snad na to nepřijdou, že jim zalhala. Pro Jirku by v té době udělala všecko na světě.
C U K R A B I Č
Les šuměl jako hladina oceánu. Listí stromů jako by našeptávalo jakási tajuplná slova, postupně spřádaná do magických vět a souvětí. Ty se pak navzájem proplétaly jako větve stromů všude okolo.
Pod těžkými kroky tu a tam zapraskala suchá větvička, jinde zas uvízlo bílé vlákno plátěné košile, to jak se neznámý návštěvník prodíral houštinou. Vypadalo to, že zná svůj cíl. Cosi ho hnalo stále vpřed. Jako když rozum ustupuje vášni, která chce být nasycena.
Náhle se zvedl vítr. Setmělo se. Na okamžik les ozářil svým jasným světlem blesk. Hned za ním následovalo burácivé zahřmění.Azurově modrá obloha se zatáhla a vystřídala ji šedá mračna. Vzduch všude kolem čpěl jakousi neznámou, leč přesto něčím tak důvěrně blízkou energií.
Sen o třinácté komnatě
Byla to holka jako každá jiná. Nebo se tak alespoň všem zdálo. Ba i jí samotné. A přesto... Přesto přese všechno jí hlavou bloudily podivné myšlenky.
Vklouzly nenápadně jako myšky a usídlily se v ní. Nechtěly opustit své hnízdo. Myšlenky o čem? Ach, nesmí byť jen slůvkem zavadit, o čem že jsou! Co slůvkem! Ani zlomkem mysli ani koutkem duše! Schovat je, skrýt před cizími vetřelci, zahladit stopu, uniknout tomu všemu... Vy všetečné, utečte pryč, nerozpínejte ve mně svá temná křídla, nekřičte mi do duše ani do těla! Zmlkněte!
Leč nic z toho nezdálo se být užitečným. Čím více se bránila svým pocitům, tím větší padal na ni dojem, že ji zcela ovládají. Když ztlumila světla a unavená ulehla na podušku, aby se mohla v klidu oddávat svému snění, tu začala se jí zmocňovat jakási podivná touha...
Můj Pán mě má asi docela rád, když jsem hodná a poslušná. A když ho nebudím.
Co chci a po čem toužím
Mám svého Pána, a můžu říct, že ho mám ráda tak jak nejlépe umím,
nijak jinak. V mém Pánovi je to co jsem vždycky chtěla, a po čem jsem
od malička toužila. A myslím, že to jsem mu ještě neřekla. Můj Pán je
dokonalý - pro mě dokonalý. Ale tento příspěvek na mém blogu, bude o
něčem jiném, ne o mě a mém Pánovi.
Bude o tom jak vidím a vnímám BDSM. A o mých začátcích.
pro začátek si ujasněme některý věci.
Chtěl bych poděkovat Tormovi. Nevím sice, co s Kočkou provedl, ale je to velice příjemná změna. Takovouto Kočku bych za nic nevyměnil.
Číst dál: Pozdní návrat