Hlasovat mohou přihlášení členové. Přihlaste se přes přihlašovací formulář webu.
Výsledky se zobrazí po hlasování nebo po uzavření ankety.
Hlasovalo 19 členů.
Jak nakládáme s hlasem
Hlas je spojený s účtem kvůli omezení na jeden hlas a možnosti změny. Veřejnost ani běžná správa ankety nezobrazují, kdo pro co hlasoval. Nejde o anonymní hlasování. Neukládáme IP adresu ani údaje o prohlížeči.
Tato kategorie zahrnuje blogy uživatelů. Texty jsou publikovány ad-hoc, jen s minimální redakční kontrolou na přípustnost obsahu a elementární gramatickou kontrolou.
Otázka "po čem ženy touží" bývá často pokládána, ale proč ? Protože je to záhada, protože je to složité, protože se nemůžeme zavděčit všem. Ale co otázka "po čem ženy netouží?"
Osobně si myslím, že po čem ženy netouží se vyjmenovává a hledá snadněji.
Možná se zeptáte, proč řešit ženy nebo to, po čem touží či netouží?
Odpověděl bych: "Protože muži řídí svět, ale ženy řídí muže." Anebo taky, že muž hledá svůj protějšek, bohužel spousta mužů zde je spíše sobeckých a spíše to přípomíná hledání nafukovací pany křížené s robotem.
Žila byla, jedna krásná, dokonalá. inteligentní...
To taky ne, o sci-fi dnes zájem není.
Prostě, jednou si takhle jeden muž řekl, že by bylo fajn si zašukat. A tak sedl k internetu a našel jednu erotickou seznamku na jednom serveru. Vyfotil si svůj krásný, dokonalý penis, pro jistotu několikrát a dal si inzerát s fotkou penisu: "Hledám ženu na sex, já, ten nejkrásnější, nejdokonalejší na světě."
Inzerát byl uložen a muž netrpělivě čekal. "No tak vy děvky, vy mrdny, jsem nadržený, kde jste!" tiše si samou nervozitou omílal. A odpověď stále žádná. Byl stále nervózní, a protože byl už večer, tak z toho usnul.
Celé roky, desítky celých roků, neochvějně stále šla po mém boku.
Ve smrti, v hanbě, v chudobě.
A v těch lepších chvílích jsme se spolu smáli šťstně, v těch zlých pak hořce, ale i přes slzy jsme si hleděli do očí s vědomím, že kdyby celý svět byl zničen, máme jeden druhého.
Jsou mezi námi. Možná dokonce ani tak nejsou mezi námi jako spíš my jsme mezi nimi. Píší nám opovržlivé vzkazy nebo nás zvou na rande, dávají si inzeráty, hlasují v galeriích nebo dokonce píší blogy. Národ fejků, lidí, kteří jsou zajímaví zejména tím, že neexistují.
V životě furt člověk něco hledá. A že nenachází, tím spíš hledá. I skulinky pod kamenem, když to nejde napřímo...
Právní upozornění: toto je povídka podle skutečných událostí. Subčíci jsou poskládáni z fragmentů skutečných událostí -- pokud jste někoho z nich poznali, tentokrát se skutečně pletete.
Kulisy a scena: hospoda. On a Ona vydali inzerát "manžel mě děsně štve a někdo by měl dostat naprdel -- hledáme subíka pro funkci obětního beránka. Podmínka -- fair play."
MOTTO:Každej chceme dostat to, na co přece máme právo.
Někdy bychom však měli spíš dostat to, co si zasloužíme.
Což by ovšem obvykle potěšilo někoho docela jiného, někoho, kdo to nedostal.
Je krásný večer a jdeme do příjemné restaurace, kde lze v klidu posedět, ale v případě zájmu si i zatančit. Vybíráš sezení trochu stranou, které skýtá jisté soukromí. Já se omlouvám a jdu k baru, kde prohodím pár slov s barmanem a spokojená s výsledkem a dvěma drinky se vracím zpátky ke stolu.
Večer pomalu utíká v příjemném rozhovoru, při kterém tě skenuji očima nasáklá touhou a očekáváním. Občas si skousnu dolní ret při představě toho, co bych s tebou právě dělala, být sami. Podbřišek se mi u toho příjemně chvěje a svaly stahují v očekávané rozkoši.
"Je konec. Nějaká dobrá duše naprášila ženě moji milenku. Musel jsem si vybrat a je konec. Strašně jsem zestárl..."
Když si naše zákoné bereme, přinášíme jim modré s nebe.
Volíme si je za svoje bohyně a odcházíme za nimi od maminek.
A končí to tím, že nám dělají maminky a namísto bohyní se stávají majitelkami.
Vždyť co jiného je partnerská věrnost -- já o své vůli zasvětím svoje varlata jedinné bohyni: nemá smysl mít jiné, pomíjivé bohyně, když tahle je strčí všechny hravě do kapsy.
Když Klára přišla k sobě, byla už dávno noc. Otevřela oči, ale viděla sotva pár metrů před sebe, bylo chladno a po těle měla husinu. Trvalo jí několik okamžiků, než si uvědomila kde je, kdo je a co vše se stalo včera večer. Téměř necítila ruce a v ramenou jí pulzovala intenzivní bolest, celý hrudník pálil, jako kdyby ho někdo posypal solí a svojí kundičku měla otlačenou a necitlivou. Jediné pozitivní zjištění bylo, že těžké závaží z kotníků je pryč. Když se podívala pod sebe, aby zjistila, co se stalo, uviděla vedle své nohy černý obličej. Klára vyjekla překvapením a jak poskočila na svém trůnu, stará kůra ji bolestivě škrábla do poštěváčku. Zatnula zuby a zasyčela do noci bolestí. Domorodec, který ji seděl u nohou, mezitím začal lízat její kotník. Klára ucítila jeho horký a vlhký jazyk na své kůži a překvapeně se zadívala pod sebe, co má v úmyslu.
Klára ucítila po celém těle příval ledové vody, až sebou škubla a do ramen jí vystřelila bodavá bolest. Jak dlouho mohla být v bezvědomí? Zvedla oči a uviděla zástup smějících se domorodců. Kotník ji pálil a druhá noha na tom nebyla o moc lépe. Co to do háje používají za provazy? Člověk má pocit, že si odírá kůži do krve, ale ve skutečnosti je jen lehce podrážděná. Pálí a bolí to jako čert! V kundičce a v bradavkách cítila silné pulsování v rytmu jejího srdce. Kolik chlapů se na ní asi uspokojilo, zatím co byla v bezvědomí? Cítila, jak jí z kundičky vytéká horké sperma. Slunce stále pálilo, Klára nedokázala odhadnout, jak dlouho už byla svázaná v této pozici. Kundička ji bolela, domorodci zrovna něžní nebyli, ale Klára byla pořád děsně nadržená. Může vůbec člověk v bezvědomí zažít orgasmus?
Probudila ji silná facka, která dopadla na její rudou tvář. Klára byla desorientovaná, nevěděla kde je, bylo ji hrozné horko a ruce ji bolely. Dopadla další facka. Před sebou uviděla několik postav, začínalo jí být všechno jasné. Byla přece v Africe. Včera ji zajali domorodci a ráno dotáhli do vesnice, kde ji nechali svázanou a vysílenou až z toho usnula. Nemohla spát dlouho, slunce pořád pálilo vysoko na obloze. Ostatní ženy, které se s ní dostaly do vesnice, byly už pryč, tedy tu poslední zrovna někdo odváděl. Z myšlenek jí vytrhl svalnatý muž další fackou. Klára se zadívala před sebe a uviděla staršího černocha s holí. Byl ale jinak oblečený, měl na sobě normální kalhoty a košili.
Úvod do série povídek „Africké dobrodružství“. Úvod je o tom, proč a jak se Klára dostala do situace ve které je. Pokud Vás nezajímá pozadí příběhu, můžete začít od další části.
“A proč jim to dělají?” zeptala se Klára.
“Je to součást války. Mezi klany.“ Odpověděl Tomáš.
„Já nerozumím tomu proč jen ženy. To bojují jen ženy?“
„Ale ne, právě naopak. Bojují jen muži, jenže muži se neberou do zajetí, jsou nebezpeční, ti se rovnou zabijí. Žena je něco jako kořist. Nejdřív ji použijí, potom potrestají za to, co udělal její kmen a pak ji vystaví, jako výstraha pro další útočníky.“
Klára byla redaktorkou prestižního magazínu Geo a spolu s fotografem Tomášem zrovna prohlíželi záběry z jeho poslední cesty ve střední Africe. Na snímcích bylo zachyceno zacházení Afrických kmenů se ženami. Ženy byly svázané, mučené, ponižované, znásilňované, prostě peklo na zemi, něco co si nikdo nedokázal ani představit.
Darklife je český komunitní web pro dospělé se zaměřením na BDSM. Hlavní část webu tvoří seznamka, kterou doplňují další funkce pro komunikaci a sdílení obsahu mezi registrovanými uživateli.
Číst dál: Po čem ženy netouží ?