"U všech mořských potvor, ten mys obeplujeme, i kdyby to mělo trvat do soudného dne", prohlásil svého času čacký kapitán Van der Decken, aniž by tušil, že jeho větička je větou prorockou. Jméno jeho lodi se nezachovalo, ale bludný Holanďan se s ní nyní plaví dole kolem jižní Afriky a s netrpělivosti očekává soudný den. Jedna softovější legenda, pravda, povoluje kapitánovi jedenkrát za sedm let přistát a během jediné noci se pokusit najít dívku, která z něj - blíže neurčeným postupem - kletbu sejme, nicméně dle dochovaných pověstí a slov očividců je jeho snaha zatím neúspěšná.
Je to jednoduché. Najednou se kolem rozhostí zvláštní klid a mourovatá kočka Kikymoura, která se až do téhle chvíle tiskla k vaší mámě a hluboce u toho předla vstane, vyskočí vám na klín, čenichem se vám zaboří pod bradu a krátce mňoukne, jako by říkala "Nebreč." Opatrně dovřete oči, které najednou ztratily živý lesk, pohladíte do stříbrna prošedivělé vlasy a učíte se žít s myšlenkou, že od téhle chvíle je vaše rodina už jenom to, o co jste se sami přičinili.
Penězodárcovy reakce na vývoj projektu, za jehož část mezi Magdeburgem, Chabarovskem, Alma-Atou a severním pólem kravaťák odpovídá by se asi nejlépe daly přirovnat ke stavu po neúspěšném zvěrokleštičově zákroku mírně zmateného a hodně nasraného býka. Změny rozhodnutí, probíhající s periodicitou hodin či dokonce minut a měnící jejich stav na přesně opačný už namíchly dobrou polovinu kravaťákova top teamu, o kravaťákovi samotném nemluvě. O produktivitě práce se nedá mluvit, proto bylo pondělí ihned po útvarové poradě vyhlášeno dnem pracovního bordelu. Kolegyňka Evelýna byla vyslána do blízkého lahůdkářství pro místní variantu chlebíčků. Osvědčená pizzerie dodala teplé krmení a protože celé skupině, do níž se brzy zapojili i kolegové odpovídající za druhou a třetí půlku světa byla velká zasedačka malá, došlo k obsazení auly, tedy prostoru, procházejícího lodí od přízemí po střechu. Požadavek části přítomných na hudbu byl nejprve neúspěšně řešen postupně iPodem, notebookem s bedničkami a prezentačním projektorem, finální řešení nakonec poskytlo kravaťákovo černé auto. Komusi ze spřátelené skupiny se podařilo ukecat službu konajícího hasiče o klíče a odblokování technického vchodu a černé auto se spuštěnými okénky, zaparkované v lodi hned vedle fontánky poskytlo dostatečný akustický výkon pro ozvučení. Pravda, Verdiho Dies Irae byl jako hudební doprovod žranice zavržen hned zkraje, zvítězil geekovský mix šedesátých a sedmdesátých let. Chyběly už jen ty dívenky v minišatečkách a batikovaných sukních.
Přítrž Woodstocku učinil až příjezd securiťáků z centrály, kterým mejdan na obrazovkách zjevně kazil náladu i morálku.
S programem, přišedším vniveč a sobotou, během níž se nedařilo vše, co se nedařit mohlo zvednul kravaťák telefon s neznámým číslem. Pod ním se skrýval kousek kravaťákova minula - hned v dvojím smyslu. Něco následného času pak padlo na dohledání černooranžové přilby a přemýšlení nad tím, nakolik jsou eleferní montérky vhodným oděvem pro zamýšlenou akci. Zvítězil zdravý rozum a slib zapůjčení kombinézy, takže kravaťák vyrazil v civilu, tedy ve džínách a flanelové košili, s přilbou v kufru černého auta.
Pendler je člověk, dojíždějící za prací do některé příhraniční oblasti sousedního státu. Obvykle denně a obvykle jen pár kilometrů za hranice. Na stávající kravaťákův status by sice lépe pasoval módní termín expat, nicméně konec třicátého čtvrtého plánovacího týdne byl rázu spíše pendlerského.
Místo, kde kravaťák s duši milou úchylkou a jejím přítelem plánovali zakoupení vily a kde na tento projekt již vyhlédli jak vilu s luxusním rozsáhlým sklepením, tak i použitelný způsob financování se v nedávné době proměnilo v sídliště lovců mamutů. Opravdu.
Americký týden skončil pro kravaťáka poněkud neočekávaně. Rychlovýlet jeepem po Alamogordu a okolí, přesun nadvakrát přes dvě časová pásma do Bostonu (letiště v Denveru připomíná Domodědovo tak strašlivě, že kravaťák měl pocit neodbytného deja-vu) a totálně rozhozené vnímání času způsobily, že kravaťákovi do přehledu odžitého času chybí nějaké hodiny. Na první duši milou úchylku pak kravaťákovi zbývalo výrazně méně času, než by si bývali oba zúčastnění přáli. Noční Lufthansa přes oceán představovala v tomto směru tvrdý milník, jehož pevnost umocňovaly i další kravaťákovy plány na následující večer.
Americký Turnov má nějakých dvanáct tisíc obyvatel a rozlohu něco kolem dvacíti čtverečních kilometrů. Na rozdíl od toho českého ale leží v nadmořské výšce Jahňacího štítu a počasí je tu, mírně řečeno, kontinentální. V americkém Turnově se nachází velký výzkumný ústav, připravující jedno z řešení pro onen penězodárcův projekt, za jehož část pro východní Evropu a postsovětské státy kravaťák po technické stránce odpovídá.
Evropskou unii kravaťák nemá rád a vztah je to vzájemný, plný vášní, spalující nenávisti a bouřlivých výstupů vpravdě mileneckých. Stále otveřené a poměrně vyrovnané skóre se ale minulý týden přiklonilo na stranu nenáviděného nepřítele.
Kravaťák má rád starý bigbít a nepohrdne ani dobrým popíkem. Šedesátá a sedmdesátá léta. Vzhledem k svému vcelku bouřlivému mládí a bezstarostnému přístupu k autoritám všeho druhu toho stihnul naposlouchat poměrně hodně a s leckterými interprety se stihnul i více či méně seznámit, mnohdy za okolností poměrně bizarních. S panem Matuškou jej ovšem seznámila tehdejší dívka jeho ... ehm ... srdce.
Kravaťákovi se opět po dlouhé době podařilo sednout s Blaníkem do terénu. Termika se ukázala jako méně stabilní, než se zdálo zdálky a méně výrazná, než by odpovídalo peroucímu slunci prakticky nad hlavou. Blaníček prostě dospěl k názoru, že se mu nahoře už nelíbí, že má létání a vození kravaťáka plné zuby a že chce na zem. Teď, hned.
Číst dál: Kravaťák bludným Holanďanem