Tento text je úvodním k seriálu k využití 3D tisku v BDSM praxi. Zaměřen bude primárně na filamentové (FDM) tiskárny, tedy tiskárny, vytvářející výtisk po vrstvách tavením vlákna (filamentu). Jednotlivé druhy filamentů budou předmětem samostatného článku, na tomto místě je pouze třeba zmínit, že nabídka je obrovská, a to nejen co do barvy ,ale především co do vlastností hotového výtisku. Prozatím si zapamatujte označení PLA. To je základní materiál, vhodný prakticky na cokoliv, kde máte jen elementární nároky na vlastnosti výrobku. Jako demonstrační model bude v seriálu využívána skvělá a cenově tiskárna BambuLab A1 mini, později doplněná měničem filamentu AMS lite, potřebným pro vícebarevný a obecně komfortnější tisk. Oba kusy zařízení se dají pořídit i jako (obvykle) cenově zvýhodněný bundle.
Princip tisku je ve své podstatě triviální. Vlákno je podavačem vtahováno do extruderu (2) - česky nejspíš tavicí jednotky, kde je ohřáto na teplotu, doporučenou výrobcem filamentu a následně mechanismem podavače vytlačováno do kalibrované trysky. Extruder je umístěn na dvoj /trojosém polohovacím systému, umožňujícím pokládat roztavené vlákno po přesně definované trajektorii v pracovním prostoru tiskárny. Obvyklá kinematika přesunu extruderu zahrnuje dvě kartézsky kolmá ramena (1), obsluhující osy X a Z, pohyb v ose Y obstarává samotný pohyb tiskového stolu a podložky. Typický způsob tisku spočívá ve vytvoření jedné vrstvy výtisku v rovině XY a následný pohyb v ose Z o zadanou výšku vrstvy. Děj se opakuje až do dosažení finální výšky výrobku.
Tiskový stůl (3) zasluhuje samostatnou zmínku. V dřevních dobách 3D tisku bylo obvyklé, že se filament nanášel přímo na něj, případně na rozličné adhezivní materiály, na stolek natřené, nastříkane nebo nalepené. Modernější FDM tiskárny využívají takzvané tiskové podložky (4), držené na stolku magneticky. Tyto podložky dovolují přidat k technologii tisku další vlastnosti, typicky texturu podkladové plochy, specifickou přilnavost pro daný typ materiálu filamentu nebo energetickou úsporu ve vyhřívání podložky. Podložky jsou snadno výměnné a existují v nepřeberném množství typů a variant, je ale třeba mít na paměti, že tvar podložky je silně navázán na konkrétní model nebo modelovou řadu vaší tiskárny. Podložky jsou poměrně slušně ohebné, což velmi usnadňuje snímání hotového výtisku, který jinak velmi silně lne k tiskovému podkladu.
Nápad → model → slicer → tisková data → výtisk.
V tomto místě výkladu obvykle následuje otázka: "a jak, krucinál, dostanu to, co chci tisknout, do tiskárny?" Cest je několik. Ta nejjednoduší spočívá v tom, že vám někdo / něco poskytne hotový tiskový kód, například v podobě 3MF souboru, který obvykle lze prostě nahrát do vaší tiskárny a spustit tak, jak leží a běží. Pokud jde o odladěný projekt, vyzkoušený na stejném typu tiskárny a stejném filamentu stejného výrobce, velmi pravděpodobně nebudete zklamáni. Ďábel se ovšem skrývá v detailech "stejný" a "odladěný". Lepší, ovšem technicky náročnější cestou, je pořízení předlohy (modelu) v podobě obří sítě trojúhelníkových segmentů ve formátu STL. Zde je otázka opatření modelu jednodušší, neboť jde o základní a primární způsob sdílení modelů a v síti existují možná už petabajty hotových věcí, od věšáčků na ponožky po modely letadel v téměř životní velikosti. Nás ovšem zajímá BDSM použití a pro účely tohoto seriálu bude řeč o faloimitátorech, dildech a dalších do subin zasouvatelných či přikládatelných předmětech.
Zde ovšem Elecour praví POZOR !
Technologie FDM tisku není příliš vhodná pro předměty, vyžadující pravidelnou úržbu, čistění a desinfekci, tedy zejména ne pro věci, vkládané do rozvášněných subin. Bez ohledu na tavné spojení vrstev, hotový výtisk vykazuje určitou pórovitost a v závislosti na typu použitého filamentu a parametrech tisku může být i křehký, mít ostré hrany, kavernovou či vkrápěnou nehomogenitu povrchu a k čištění obtížně dostupné hrany či plochy. Některé filamenty mohou být i poměrně alergenní nebo způsobovat v kontaktu se sliznicí lokální podráždění onoho nevyžadovaného charakteru. Tématu bude věnován samostatný díl seriálu, zde jen rychlý workaround - použijte silnější prezervativ :) Ale ani ten není zárukou stoprocentní eliminace rizik.
Máte tedy STL model věci, kterou hodláte vtělit do elegantních křivek 3D výtisku a vášnivého kňučení rozjeté subiny, spojeného s hyperventilací, kopáním a vzpínáním celého těla. Zde již nevystačíte s tiskárnou jako takovou, ale potřebujete software, označovaný jako slicer. Ten se vám postará o to, aby váš STL model rozřezal na plátky o tloušťce právě jedné vrstvy, přidal hromady technologické informace o tom, co ještě má tiskárna při tisku udělat a celé to vyexportoval v podobě G-kódu do tiskárny, třeba právě v podobě již zmíněného 3MF fajlu. Subiny se zase odvzruší, G-kód nemá s G-bodem společného prakticky vůbec nic. Slicery (je jich přehršel a každý z nich umí něco skvěle, něco hůř a v některých funkcionálech je úplně na draka) umožňují provádět s modelm spoustu věcí - od změn měřítek a rotací přes klonování výtisků až po elementární editace vkládáním nebo odečítáním primitivných tvarů nebo přidávání reliéfních písmen. Slicer zároveň zpracovává vaše instrukce ohledně vzhledu a rychlosti tisku, případného tisku podpěr převislých částí modelů, vlastností filamentu a mnoha dalších parametrů.
Zatím jsme se omezovali na modely, které zpracoval někdo jiný. To ovšem může být velmi omezující, zejména v případě, kdy má vaše subí velmi specifické požadavky či třeba velmi specifickou anatomii. V tomto případě nezbývá, než použít / naučit se používat software pro tvorbu objemových modelů. On tedy prakticky vyhoví libovolný CAD, pokud umí export do formátu STL, bohužel doby snadno dostupných či dokonce zadarmových velkých CADů skončily zavedením zrůdné filosofie software jako služba. Lze využívat generické objemové modeláře typu Tinkercad či Onshape (bohatší využijí Solidworks nebo AD Fusion), v tomto seriálu ale budeme používat FreeCAD, který je skutečně zdarma a
nakreslíte v něm v podstatě cokoliv, byť za cenu mnoha pronesených přání a kleteb, vznesených na adresu tvůrců. Něco o tom víme. V CADu si tedy nakreslíte a vymodelujete požadovaný objekt, vyexportujete jej do STL sítě, tou nakrmíte slicer a výstup ze sliceru poslouží jako krmení pro 3D tiskárnu, nikoliv již nutně filamentovou.
Rychlým nástřelem již víte vše, co je zapotřebí. V dalších pokračováních budeme na střídačku rozšiřovat znalostní bázi a vyrábět vašemu miláčkovi jednoduché dildo, jaké nikde jinde nekoupíte.
