Já udělal nedávno celkem slávu s tímhlectím:
santafreud.sweb.cz/elektro-strojek/
Věděj bohové, že s tím neumím.
Že ani nevím, co to je.
(Teda... už mi to vysvětlili.)
A že jsem domík svědomitej, takže bych to samozřejmě jen tak pro legraci naostro nezkusil.
Ale taky že já jsem ten stav, kdy se houpete na židli a užíváte si jenom jeden jediný moment: to balancování přesně na hraně mezi zklamaný, "do bezpečí na zem" a vyděšeným "doprdele já padám!"
No takže si představujme...:
Oči.
...oči si zavaž.
Já vím, ale to by bylo houbelec překvapení, kdyš mi budeš koukat do karet.
Neboooj, o nic nepřijdeš, se vším se brzy seznámíš.
...srovnej si ten šátek a buď trpělivá.
Já tě vidím! Mám šáhnout pro ten bič? ...tak, takhle je to správně.
Takže cobychom tam napřed. Co teď a co potom... třeba... (z krabice vytahuju různé předměty a rozkládám je na stole, rachotí to, cinká to, jako když kopne do klauna, který nesl železářství)... a tenhle krásnej kus nechávám postaven přímo pod tou škvírkou pod šátkem, kterým se nenápadně zvědavě šmidraj šibalská očka.
V jednu chvíli ten nádhernej lišáckej úsměv zmrzne a čelo se vyděšeně zvedne. Obočí začne divoce poskakovat, aby se šátek vyroloval ještě aspoň o kousek... a najednou celej spadne.
No, tak teď si mě pěkně naštvala. Já se s tím ladím, opravuju to, seškvařenou kůži z toho oškrabuju, aby to zase fungovalo a ty mi to takhle zařízneš... no,... ale to bude vpohodě.
Tak se holt budeš dívat. Tvůj problem.
Husí kůže přeběhla od ramen přes celé tělo, úhoří hřbet se nahrbil v kočičí a pod krkem se jemně, leč nepřehlédnutelně zaškubala kůže. "Ne... Ne! Tohle nechci!"
Ale neboj, to není tvoje věc. O tom TY přece nerozhoduješ.
Neboj, nebude to bolet... myslím.
Hele, to se tady nastaví, semhle se to... počkej, necukej se. Kampak? SEDNOUT!!!
No a tady se reguluje... TU RUKU DOLŮ!!!
Takže kde je tady zásuvka. Jo, díky. Nemá to nulák, ale prej to nevadí.
"Ne. Prosííím, ne..."
Hele, jednou to zkusit stejně musíš. Slíbil jsem ti, že vyzkoušíš všechno. Tak třeba je zrovna dneska ten správnej den. Jo? Dobrý? Tak si zase dej ruce na stůl a... šátek? Ne? Fajn, tak dejchej zhluboka.
"Ne..."
...tak dobrá. Dneska si to prohlížej, vezmi si to do ruky, ohmatej si to... a někdy jindy to zařadíme do programu.
...a výdech úlevy odvál metrové návěje strachu, obav... a napětí, jaké máme nahoře na mostě, s gumou kolem kotníků, když vedle placený školitel odpočítává "5-4-3-2-1-JUMP!"