Je to dědičné?

Já jsem to už párkrát psala... Jo, myslím, že to dědičné je. Vidím to nejen na dětech svých pozitivních kamarádů, ale i na vlastní dceři, která (byť ještě před několika málo lety tvrdila, že ONA úchyl není a nebude) je naprosto regulérní BDSM+. Stejně jako Vsařina dcera se také nijak neškatulkkovala a brala to jak to přišlo. Dnes už žije s přítelem a je tam naprosto jasno, kdo je na které straně

Moje děcka dle předpokladů taky nebudou pistácie.
a dál to vypadá asi že to bude podle Freuda -- synátor má problem s "despotickým otcem", ikdyž se z aněj nepovažuju, ale asi jsem tvrdší než on, měkota, dokáže překonat... a rýsuje se mi zřetelně jeho self-bondage směřování... malá se musela prosazovat v takhle silný rodině a tak je z ní tvrdá, vzdorovitá a neskutečně tvrdohlavá... holka, která klidně vystrčí a řekne s posměšným pohledem "eště", když mi bouchnou saze a zároveď to umí s bičem líp než s rukama... takže opět to přesně zapadá, prostě přesně podle teorií o zvolené životní strategii.
Freud nás učí, že předpovědět chování nejsme schopni, protože je příliš mnoho jemných křižovatek, které nás budou utvářet, ale naopak zpětně dokážeme vysvětlit zcela přesně, proč jsme se na nich rozhodli právě takhle.
Ovšem přecijen dopředu jsme schopni při sdostatek širokých znalostech alespoň přibližně nastínit možnosti dalšího vývoje...
...a když si vzpomínám n aněkteré "trestací rituály" mého taty, je mi jasný, že fakt nejsem v rodě prvním ouchylákem

Mám dceru. Už je plnoletá (čertsvě). Nu ... určitě okoukala jistý druh chování. CHodí k nám hodně přátel z okruhu modrých. I tam okoukala hodně. I když se nic přímo před ní nikdy nedělo. A ... sama nevím, zda se jen chová, jak okoukala a nebo je tím zasažena přes geny. A navíc se hýbe mezi submisí a dominancí vcelku bez zábran. Nezatížena pocitem, že člověk musí být v tomto směru jednoznačný ... Nu odpovědět si na to sama neumím.

(Tohle je na dlouhou debatu a nikdo to neřekne úplně přesvědčivě, protože tohle se fakt ještě pár let vědět nebude...)
Nicméně bych použil Hoschlův příměr: "Příkladem může být vztah tělesné výšky a schopnosti hrát košíkovou: být dlouhán je výhoda, ale jak je zřejmé, samo o sobě to zdaleka nestačí. "
Vypadá to, že jsou vrozené talenty a disposice, které se ve vhodném prostředí mohou rozvinout.
No a já k tomu dodávám, že dítě testuje svoje okolí a učí se jím manipulovat... a jako se naučí srdceryvně brečet před hračkářstvím, taky se naučí svůdně vystrčit prdelku a zamrkat velikýma očkama... a to si člověk pak může jenom drbat hlavu a přemejšlet, zda doopravdy jí chtěl zlupat zadek, nebo zda se už takhle cítí dost trapně.
(Časem rozvedu, dneska není spisovatelská nálada...)

---

TEDxPrague - Cyril Höschl - Vrozené x naučene

---