On/a mi dělá... a já prej musím...

V ideální společnosti je SUB vždy uvědomělou duší a má v sobě jasno.
Každý DOM je pak trpělivý telepat, tkerý si nepotřebuje řešit svoje problemy.
Jenomže píšeme teprve začátek jedenadvacátého století, takže nožičky zase pěkně na zem... a vítejte v realitě.
Sub na vás klidně může házet svoje nevyřešené konflikty s tatínkem a Dom si na vás klidně bude hojit, co nedokázal říct mamince.
Jde o to si uvědomit, že nám někdo valí šrouby do hlavy, potom si to vyříkat a posunout vztah někam dál.
Neříkám, že když se něco takového stane, má člověk ze vztahu utíkat... jak bychom se pak mohli vyvíjet, kdybychom při prvním problemu utekli?
Ale je potřeba mít možnost komunikovat a to je problem i ve zcela vanilkových vztazích... řekl bych, že dokonce mnohem víc než mezi námi.

O tomto problemu toho daleko víc než já, vztahový mlíčňák, řeknou některé otlučenější subčenky a já na ně budu prosbami i nátlakem působit, aby zde tak učinily...