Vařený (či v páře dušený) sněhulák je prý lahůdka, jejíž kulinářský rozměr přesahuje i delikatesy ze čtverzubců fugu. Na rozdíl od Japonska, kde lze licenci na kuchyňskou přípravu tetraodontů získat a surovinu relativně snadno, byť draho nakoupit u licenzovaného obchodníka je se sněhuláky situace výrazně těžší.
Mezi základní recepty patří nevouomo alla distanziata, známější u nás pod ruským názvem udaljonnyje sněžinki. Vyniká poměrně krátkou dobou přípravy, obtížnost tkví zejména ve shánění výchozí suroviny, která je ovšem bohatě vykompenzována dlouhou dobou konzumace, výraznou v čase se postupně měnící chutí a jemnými prošlehy v procesu vaření použitých exotických koření, zejména nahrubo drcené commiaty. Pokrm je silně návykový, ovšem jeho konzumace nese stejná rizika, jako jeho abstinence - u konzumentů se projevuje melancholie, silné, záchvatovité bolesti hlavy a gastroenteritidy v různém stadiu, vedoucí až rozsáhlým heliobacteriózám.
Ideálním receptem pro začátečníky je sněhulák po domácku. Jeho příprava je vcelku snadná a dostupnost surovin prakticky ideální - vhodné ingredience lze pořídit prakticky kdekoliv. Jediné, co je pro zdárnou přípravu důležité je vzájemná kompatibilita. Dobrým odstrašujícím příkladem jsou v tomto případě Pejskek a Kočička a jejich příběh o tom, jak vařili dort. Mnohá delikatesní dochucovadla, použitá nemístně či v nevhodné míře zničí velmi snadno výsledný pokrm k nepoživatelnosti, přičemž mnohdy záleží i na pořadí jejich přidávání. V praxi se ale jedná o recept ověřený, vyzkoušený, onoho druhu, který se stejně jako chleba nepřejí a podobně, jako krkonošské kyselo lze pokrm relativně snadno nastavovat.
Chuťově bohatý, ale obtížně stravitelný je sněhulák po sasku (Sachsenschnemann mit langem Teig). Zdánlivě snadno připravitelný recept z lákavých surovin je neskutečně náročný na kuchyňskou úpravu - každá chyba načasování vede k rozvaření surovin či jejich totální nepoživatelnosti. Mezi recepty přípravy sněhuláka má tento opravdu exkluzívní místo - důsledky jeho konzumace se dostavují mnohdy již během kuchyňské přípravy.
Pro ty, kdo se textem prokousali až na konec, případně se jim podařilo svého sněhuláka uvařit je ještě nutné varování. Některé druhy, snadno konzumovatelné za syrova jsou po uvaření silně toxické.
