Co mají všichni s tím, že jeden den v roce představuje jakýsi předěl? Navíc předěl, který je hoden masové oslavy, organizovaného veselí a hektické výroby chlebíčků, jednohubek a kýblů brsalátu, který živelně nesnáším. Masové lití pití do řep a odpalování pyrotechniky, ze které jsou docela frustrovaní i ti flegmatičtější z kocourů, o chudácích psech nemluvě. A od majitelů stránek se bůhvíproč očekávají hlubokomyslné úvahy, líčení světlých zítřků a krmení publika sliby a představami. Tůhle.
Přelom roku jsem letos (částečně a tradičně i vinou penězodárcovou) strávil se zády, propocenými až do intergluteální rýhy a s neustáleným programem, do kterého se muselo vejít kromě aktivit kolem 42 zásadních a 12 minoritních změn (a změně číslo 22 se ještě budu na Elefernu věnovat) v systémech penězodárce i strávení alespoň nějakého času s duši milými úchyly, korporátní večeře, polosoukromá večeře u velkého šéfa, večeře s pětačtyřiceti útulkovými kočkami, večeře s rodinou a stádečkem, předsilvestr doma ve sklepě a asi stovka dalších věcí, které se mi momentálně nevybavují. Dopadlo to relativně dobře, stihnul jsem vše bez větších problémů, pravda za tu cenu, že jsem dost velký kus onoho předělu proseděl v autě a zvládnul jsem individuálně podrbat jen asi třicet koček. Zvládnul bych i víc, ale jedna zasloužilá kočičí máma mi položila tlapy kolem krku úplně stejně, jako to kdysi dělával Bubíš.
Tak, dál. Na Elefernu se letos nic zásadně jiného dít nebude. Nebude. Alespoň ne z mé iniciativy. Server jede, obsah se dokonce občas aktualizuje a co má, funguje. Nápady jsou samozřejmě vítány, ale Eleferno bude letos vzorem konzervativního přístupu k životu :-) Předsevzetí už si nějakých deset let nedávám, takže ani letos žádná nebudou a přání do nového roku máte v eleferním péefku.
Ale stejně jsem rád, že vás znám, úchylové.
