Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme letos (2026) ještě jednou (asi už popáté)  vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo:  Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.

 

Festivalový klub, fungující začátkem osmdesátých let v patře nad moskevskou kaceláří ČSA měl několik študáky nedocenitelných výhod. Kromě toho, že v něm holky z MTIPP vařily velmi slušného turka a zapékaly na tehdejší moskevské poměry luxusní tousty zde byla k dispozici i docela slušná aparatura z Tesly, šestnáctimilimetrový Meoclub II, dvojice CM 130 s tvrzenými hlavami a nakonec předmět pravděpodobně ideologicky nejzávadnější, první (a licenční) teslácké video AVEX VM2201/02. To lomítko je tam proto, že samotný stroj se skládal z přístrojů dvou, samostatně byla tunerová a vf část, samostatně mechanika nahrávače, kterou bylo dokonce možno používat jako reportážní kamerový nahrávač na popruhu přes rameno. Pracovalo to v tehdy hodně populárním systému VIDEO2000 a mezi kamarády z rozvojových zemí (jako třeba Dominikánská republika) byla k dispozici spousta kazet obsahu notně závadného. A taky jsem od toho prostoru měl svoje vlastní klíče, protože s promítačkou nijak moc lidí dělat neumělo a s ostatní aparaturou - řečeno popravdě - taky ne.

Na videu jsme stihli protočit veškerou tehdy dostupnou sbírku komerčního porna, která se dala poskládat na těch patnácti vysokých školách, na které jsme měli kontakt a kde kromě lidodemo studovali i jiní cizinci. Černou ovci představovali kolegové zz MGIMO a z Plechanovova institutu, kterým víc než o legraci šlo o budoucí posty a bezchybný kádrový profil budovatele komunismu a kteří se chvíli snažili považovat klub za svoji partajní a ideovou platformu. Boj trval s proměnnými úspěchy až do Gorbačovova nástupu k moci - teprve poté, co se pravidelnou součástí klubového programu staly sestřihy o přestavbě opustila tato skupina lidí klub úplně. Krabice tedy, jak vidno, fungovala ideodiverzně hned dvěma směry, pozorování hejbáků bylo ovšem oblíbeno a rozšířeno výrazně více. Na stejné krabic jsem viděl i své první komerční BDSM video, původem z jakési obskurní dánské produkce s poměrně neforemnými aktéry, o aktérce nehovoře. Přiznám se, že po prezentaci onoho kusu filmového umění jsem považoval za moudřejší pomlčet o své orientaci.

Na posledním elektrosrazu jsem si opět uvědomil běh času. Ona kdysi špičková a povšechně rozšířená technologie se opět stala menšinovou a z hlediska připojení a zprovoznění problematickou. Do klubu jsem donesl pár starých kazet VHS ze své kdysi přebohaté sbírky, abychom s několika technicky zběhlými úhyly strávili většinu večera zprovozňováním řetezce, s jehož pomocí by se ony pohyblivé obrázky daly dostat na plátno. Kolem se navzájem olizovala koťata a mne dostal velmi tíživý pocit podobný tomu, jaký museli mít Ghhrgk! s Affff! předtím, než se rozhodli jít na druhou stranu duhového mostu dělat ropu. Radši jsem vypadnul na druhou stranu dveří a následně i státní hranice za spolumanželem duši milé úchylky a synovečky skoro vlastními s jejich mladinkými a veselými kamarádkami.