V těch dávných, velmi dávných dobách, když ještě věřil lid i knížata, že hvězdy visí na nebeských skobách a zem je jako koláč placatá to byla veliká a mocná říše. Po jejích rozlehlých pláních se proháněly vichry a stáda prakticky všežravých virtuálů, vyhlížejících potenciální oběť. V jejích knížectvích, tu mocnějších a bohatších, onde chudobnějších a méně honosných, o to však zpupnějších, sídlila v kamenných věžích knížata, hrabata, markýzové i zemani, vládnoucí pevnou rukou a mocným údem šikům poddaných. V podzemích paláců - z nichž nejhonosnějším byl palác Mageo - lákali do svých tenat oběti ve svůdně pojmenovaných místnostech individuálové, předstírající šlechtický stav i rozsáhlé majetky a vybavení. Po lesích se mezi rozpadajícími se zbytky BBS potulovali poslední věkem i nouzí sešlí opové a coopové, zoufale lkající nad do nenávratna zmiznuvší slávou a mocí.
Jen zřídka vytáhla knížectví mezi sebou do boje. Rozlehlost plání a pustina mezi nimi bránila menším šarvátkám, pokud však boj vypuknul, pak nebylo strašlivější a lítější řeže. Bojující uskupení srážela meče argumentů i slintů v krvavé vřavě a v nastalém armageddonu neznal bratr bratra a prostor tonul v krvi a slizu všech barev. V boji o moc a samice vysloužil sobě mnohý bojovník zocelené svaly a velikou slávu, jiní pak upadli v zapomnění a skončili bídně v manželstvích či vanilkovém nebytí.
Jak šel čas, pokryly širé pláně nejprve úzké, leč o to vyšlapanější stezky, rychle se měnící ve formanské trasy, aby skončily u širokých a dobře vydlážděných silnic, zaplněných rychlými nákladními povozy i osobními ekipážemi. Města sílila a v nich sílili i lokální vládci, shlížející na svá impéria z výšin svých mocných hradů. K budování i zkrášlení měst byly povoláváni velicí umělci a stavitelé a pro krásu a moc měst přikládali ruku k dílu i jejich obyvatelé a návštěvníci. Komunity pořádaly ku své potěše i prezentaci své síly mocná a zpupná shromáždění, kde za rozpalujících vystoupení orátorů demonstrovaly svoji jednotu a vůli k přetrvání do konce věků. Odpadlíci a rouhači bývali rituálně vyvrhováni, zprvu doslovně, později pouze vyobcováním.
A jednou vtrhnul do popisované říše nejprve Facebook a prakticky současně s ním Ateliér. A aniž by to bylo jejich cílem, podařilo se jim během roku celý systém totálně změnit. Úchylweb ztratil své prvotní - tedy komunitotvorné - opodstatnění a virtuálové se dílem zmaterializovali v Ateliéru, dílem rozplynuli v tvrdém střetu s realitou.
A já za sebe můžu slíbit, že je to na delší dobu poslední opus na toto téma, příští přípondělník už zase bude civilnější.
