Taky jaké jiné téma zvolit po skoro měsíčním bloku plném zmatku v práci (konec roku, dlouhý výpadek obvyklých pracovních činností penězodárce a tedy zvýšená aktivita informatiků a síťařů), měst, zaplněných zešílevšími nakupujícími a povinně přidojaté předvánoční nálady, sentimentu a parodií na falešné soby. Již s dostatečným předstihem jsem si naplánoval konec roku v kruhu osob blízkých co do zájmů i nátury, abych nakonec skončil v tlupě okravatovaných pišišvorů nejmenovaného nadnárodního koncernu v hotelu Catalonia Bristol v Martorellu. Tolik tedy Silvestr.
Vánoce jsou svátky klidu. Loňský klid vypadal zhruba tak, že pár dní před Štědrým dnem zavolal domácí mé oblíbené antropomorfní kočky, že kvůli jisté ošklivé (a to myslím doopravdy, vím, oč jde) události v rodině potřebuje byt - a to od prvního ledna. Starosti s tím spojené si v odezvě vychutnalo i pár duši blízkých úchylů (a vanilek taky), když jsem hledal nějaký volný prostor k bydlení. Dopadlo to dobře, byť ten prostor je v místech, odkud je za jasného počasí v mlhách na obzoru vidět řiť galaxie a kde kočka bydlí (kromě tlupy semialternativných spolubydlících) s "dvěma mladými kocoury a králíkem". Králíka jsem zatím na vlastní oči neviděl, kocouři jsou vcelku komunikativní, zejména ten bílo-rezavý. O výrobě roštu do postele atypických rozměrů z přířezů různé tloušťky a nerovnoměrného vyschnutí napíšu jinde a jindy. O městské legendě, v níž hraje nemalou roli Ukrajina, černé Audi se zatónovanými skly a bez kliček v zadních dveřích též.
Postrádáte-li v tomto přípondělníku nějaké zmínky o úchylnostech, pak vězte, že na ně nějak nezbyl čas. Tedy krom toho, že jsem si vyzkoušel masochistovy pocity v praxi. Ale ne - přece jen se něco najde - vánočním dárkem byla tentokráte rozporka (v luxusním komaxitu) ze Samuraiovy dílny. Vyrazili jsme pro ni osobně den před Štědrým večerem a ta cesta přes půl republiky byla moc fajn, dokonce místy vykouklo sluníčko. Na náměstí měli skauti postavené tee-pee, ve kterém nabízeli světlo z Betléma a jinak tam kromě nás nebylo ani živáčka. Kočka obdivovala důtky s rukojetí z antilopího rohu (jiný dárek) a já si konečně vypnul.
T.
