"Všichni mají kamarády, jen já mám vás, úchylové ", zaslechnete občas na sešlostech úchylného lidu, přičemž modří vědí ... Ona věta se svým způsobem stala proslulou a obrůstá dalšími a dalšími větičkami, třeba tou o bolavém kolínku nebo jinou o strašlivém neukojitelném tvorovi, vypuštěném mezi nic netušící úchylnou obec. Leč přípondělník není o okřídlených frázích, nýbrž o kamarádech.
Má nespokojenost se stávajícím hostingem Eleferna nedávno přesáhla míru mé pasivní rezistence a lenosti. Když jsem se začátkem měsíce začal zajímat o podmínky hostingu a poptávat se mezi známými, potěšila mne řada osob z řad úchylné obce (které mám tu čest považovati za své přátele) nabídkou prostoru pro nové Eleferno. Jakkoliv všem poděkuji ještě osobně, chci využít k ocenění a poděkování i tento přípondělník. Takže (chronologicky) - Martine, Vašku, Katko, Irwine, Dietere, Láďo, Mirku, Czesławe, díky. Cením si toho :-)
Nedá mi to, abych se nedopustil ještě jedné úvahy. Úchyly mnozí považují za rozhádanou tlupu, složenou z navzájem si konkurujících a intrikujících skupinek, soutěžících o subinčí (dominantní, komerční, ponynkářské, fetišistické etc. etc.) zdroje. Osobně si myslím, že to nebude tak žhavé. Osobně jsem docela rád, že vás mám, úchylové.
A úchylky taky, samozřejmě.
T.
