Slušné holky to mají v životě těžké. V mnoha ohledech, zpravidla dost omezujících. Utěšovány bývají frází, že slušné holky se dostanou do nebe. No jo, ale tu druhou půlku rčení jim život obvykle zatajuje.
Slušné holky například nenabízejí k seznamovacímu kafi podání poštěváčku namísto podání ruky a odvolávají se přitom na pravidla slušného vychování, obtížnější dostupnost předmětu podání a dokonce, je-li jim takové vysvětlení nabídnuto, na oba pány Gutha i Jarkovského. To vše bez ohledu na to, že samotná myšlenka o možnosti nechat se osadit s přívětivě roztaženými vysportovanými nohami na gynekologické křeslo - tak, aby přístupno bylo vše od vchodu po cervix - je intuitivně láká. A mají za to, že jistá specifická zvrácenost s velmi sofistikovaným a technickým přístupem i odborností je prostě to nejlepší, co může slušné děvče potkat. Dokonce si přitom i postěžují, že velikost a topologii svého poštěváčku rozhodně neznají, protože mezi stánky na Míráku tenhle chybí, neboť doba je zlá. Slušné holky to mají v životě těžké.
A pak vám jedna taková slušná holka nakrmí vaše robotické kamarády a zbyde přitom i na kamarády a kamarádky zoomorfní. A výměna psaní, probíhající do té doby spíš pingpongem a špičkováním o tom, co by tomu řekli pan Guth-Jarkovsky a dvojpán Guthjarkovský, přejde k praktickým otázkám ohledně vstupní prohlídky, ordinační doby, starosti o to, jestli výkon panu doktorovi pojišťovna uhradí a taky, jestli to bude bolet. Slušná holka si přitom i postěžuje, že to je samé elegantní a sexy shibari, řezání prdelí, ale při pouhé její myšlence na speculum pánové skoro omdlévají se slovy, že to je už teda vážně moc. Slušné holky to mají v životě těžké.
Probíráte hračky a dozvíte se, že slušná holka rozhodně není žádná masochistická nenasyta, že plnit celý kufr auta hračkami je zbytečné když stačí jen dva ne moc malé kufříky a notebooková taška, plná 3D vytištěných prototypů. Jo. Argumentaci si raději nechám pro sebe, přece jen je to slušná holka a asi by úplně nechtěla, abych to citoval dál. Slušné holky to mají v životě i tak těžké.
Slušná holka naživo vypadá tak trochu jako zhmotnělý úchylův sen, štrejchnutý biomorfní laboratoří eleferního Ústavu pro výzkum zajímavých životních projevů žen. Je blonďatá, s vlnícími se dlouhými vlasy, dosahujícími až kousek pod bradavky vnadných prsů, vysoká tak akorát, vysportovaná, s elfími oušky a velezajímavým dynamicky se měnícím výrazem ve tváři. V rozpacích, slušným holkám vlastním, umí i půvabně zašilhat a docela roztomile se i stydí, zejména po nasvícení klína bezestínovým sálovým refletorem. A vedle neobyčejně zajímavých nápadů oranžově srší i velezábavnými historkami. To jste věděli, že kundy jsou jako uši? V podstatě všechny stejné, jen se liší drobnými detaily. A že malý chlapeček, který chtěl, aby mu ukázala buchtu, se nakonec stal jejím gynekologem?
A vzala s sebou i svého chronofága, který se okamžitě skamarádil nejen s tím mým, ale i s erárním, sídlícím v kliniku. Takže najednou bylo T+03:20 a ke slovu ještě nepřišla ani třetina hraček. Orgasmy slušných holek úplně slušné nejsou, minimálně ve vztahu k lidem dole na ulici, motoristům, tankujícím u blízké pumpy, a taky turistům, shlížejícím krásy Prahy ze žižkovské věže. Slušné holky to mají v životě těžké, zejména, když se celou dobu snaží předstírat, že prostě přišly na vstupní prohlídku na gyndu a že to, co se jim dole děje, se jich nijak moc netýká a že vřískat rozhodně nebudou. Chvilku to vypadalo, že na tu záplavu sytě oranžových jisker budu potřebovat hasicí přístroj.
Umyla hračky, převlékla si šatičky na hraní zpátky do civilu a zmizela zpět do lesů, kde možná ještě tiše na svoji majitelku čekají kalhotky s maskáčovým vzorem dubového listí, odložené tam kdysi jinou slušnou holkou Trinity.
Jo, ta druhá polovina rčení... Zlobivé holky se dostanou, kamkoliv chtějí.
