Devatero řemesel, desátá žebrota, praví staré přísloví původem ze stejných hor, jako já. Minulý týden jsem díky postřelené kočce jménem Želva a zdechlému autu jménem Saranče těch řemesel vyzkoušel sice o něco méně, nezbývá ale, než souhlasit. Žívot automechanikův, autoelektrikářův, zásobovačův, veterinářův či taxíkářův zjevně nepatří mezi profese, do nichž bych se chtěl v tomto či v kterémkoliv z příštích životů převtělit, stejně tak, jako profese zdravotního bratra v kočičí rehabilitační léčebně, zejména když kočka trvá na tom, že si stehy vytahá sama.
Šest montážních podskupin, nějakých dvacet součástek summa summarum. Dohromady se to jmenuje startér, triviální komutátorový motorek s vysokým záběrovým momentem, elektromagnetickým stykačem a pastorkem s volnoběžkou. Atypický je jen odběr, rázový spouštěcí proud kolem dvou set ampér, nominální v ustáleném režimu kolem padesáti. Nový přijde na nějakých pět ++ tisíc, což je u auta, jehož zůstatková hodnota významně kolísá s hladinou benzínu v nádrži vcelku luxus. Repasovaný je zhruba za tisícovku, ovšem repasovaný startér byl v našich krajích naposledy spatřen nedlouho po posledním zastřeleném krkonošském medvědovi, od těch dob jde spíše o fenomén, podobný sněžnému muži - mnozí o něm hovoří, na vlastní oči jej ale neviděl nikdo. Zbývá tedy cesta vrakovišť a pořizování tří podskupin z oněch šesti (stator je, díky konstrukci, funkční, stejně tak jako pastorek a víko břemenové skříně, pohyblivých dílů nemající). Vrakovišť i prodejen jsem projel nemálo a tiše žasnu - pokud bych přijal za platné průměrné navrhované ceny, postavil bych startér již za necelých dvanáct tisíc. Nechápavý pohled intelektuála se jako vhodná vyjednávací strategie neosvědčil, úspěch přinesly až od šmíru zasrané montérky a kladenské "...ses posreel, voeee, nee". Pět stovek sakumprásk a ještě to vrakařův slouha z auta vyndal a umyl arvou. U samomazných ložisek nápad nikoliv z nejlepších, víka jsem ale dal původní a startér se točí. Auto by taky startovalo, kdyby Lenka dávala do benzínu Velfobin a nedojížděla nádrž do dna. Takhle ještě budu pucovat karburátor.
Jak jsem tak na ten startér na stole koukal, úplně jsem ten motorek viděl pochromovaný a vypiglovaný do vysokého lesku, usazený do stojánku z leských trubek. Ten stykač má přes břemenovou páku zdvih skoro pět centimetrů, jen tomu udělat nějaký nástavec z polyuretanu, se šnekem nebo nějakým žebrováním na povrchu, motorek by s tím točil a stykač by se, za doprovodu hlasitého cvakání staral o frikce.
Neveřejná úchylka žije kousek od Hradce Králové a prodává v petshopu, kříženém s jezdeckými potřebami a sedlářstvím. Nedávno jsem si tam - na doporučení jiného neveřejného úchyla - vybíral parkurový bičík. Slečna se po chvíli přišla podívat a tak trochu mě dostala otázkou: "To bude na koníčka, nebo na přítelkyni ?" Polknul jsem.
"Na přítelkyni."
"Myslela jsem si to. Chcete poradit ?"
"Ne, děkuju, tohle zvládnu. Ledaže ... snad jen kdybych si ten bičík chtěl vyzkoušet v provozu."
Na vteřinku se zamyslela, pak se usmála a povídá: "Ne, ale děkuju."
