Byla jedna koťata. Narodila se různým maminkám v různých místech země a dlouho se mezi sebou neznala. Jedno to kotě bylo spíš do tmava, a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné, ale úchylné a jak už bylo světem protřelé a světem omlácené, bylo skrz naskrz cynické a s nemravnými choutkami. To druhé kotě bylo spíš do plava a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné a nevinné, nezkažené a sladce naivní, s velikýma očima, udiveně koukajícíma na okolní svět ze závoje plavé srsti, padající mu občas přes ty oči. No, a to to úchylné kotě jednou dospělo k názoru, že to nevinné kotě zatáhne nějam do pelechu a tam ho zprzní. To bylo tak.
Ta koťata se jednou potkala na sněmu, co ho velké kočky a kocouři občas mívají v jednom nepoužívaném sklepě a kde se navzájem předvádějí, kočky si chválí a taky pomlouvají kožíšky a kocouři si poměřují, který má delší a huňatější ocas a víc koček. Ta na tomhle sněmu se ta koťata potkala a padla si do oka a časem taky i trochu do tlapek. To úchylné kotě mělo na to nezkažené chuť a tomu nevinnému zase imponovalo, jak to druhé kotě zná všelijaké věci, které velcí kocouři dělají s velkýma kočkama a ví toho spoustu o věcech, které k tomu používají. A tak se koťata očenichávala, otlapkovávala a nakonec to úchylné kotě vymyslelo plán, jak to nevinné kotě zkazit, my bychom dnes řekli zprznit.
A začalo na něm pracovat. Nevinnému kotěti slíbilo, že ho vezme na výlet, kde mu ukáže různé zajímavé věci, třeba panáčkující veverky a zajímavé pelíšky. Nevinné kotě se natěšilo a to úchylné kotě začalo shánět pelíšek, do kterého by to nevinné kotě mohlo odvléct a zkazit. Nebylo to tak jednoduché, některé pelíšky byly moc daleko a nevinné kotě muselo být brzy doma, jeden osvědčený a vyzkoušený pelíšek byl plný velké kočky, která do něj občas jezdí a kazí ostatním kočkám a kocourům zábavu, u jiného pelechu byl kocour, kterému ten pelech patří na cestách za lovem myší a pelech nešel použít. Už to dokonce vypadalo, že to nezkažené kotě zůstane nezkažené i příští týden. A protože v pohádkách má vítězit dobro, napíšeme, jak to nakonec dopadlo.
To tmavé úchylné kotě se vám spolčilo s jinými kocoury a zavleklo chudinku nevinné koťátko do jednoho kocouřího brlohu. A tam se olizovaly a otlapkávaly, až kocouři kolem valili oči a sliny jim tekly po hmatových fouscích jako pejskům, když jim ukážete pěknou kost. Pak se spolu smotaly do klubíčka a byly by i usnuly, kdyby jedno to úchylné koťátko nemuselo zase zpátky ...
Jinotaje nehledejte, nic takového v pohádkách přece není. To jen v pohádkách genderistek odvážná princezna vysvobozuje zakletého prince z věže, ehm, pardon, z jámy.
