"Na posranýho i hajzl spadne", říkávala kdysi dávno jedna moje krásná kamarádka a pramenem rusých vlasů šimrala na čenichu mého tehdejšího kocoura jménem Kocour, který se jí rozvalil na lehounkých zeleně batikovaných šatečkách a znechuceně odfrkával. Říkávala to i později, už na Ruzyni v roli celní inspektorky, když jsme pro pobavení zasvěcené a nastartování nezasvěcené části směny, ostrahy a cestujících na příletu moskevské linky sehrávali skeč "socialistickému zřízení nebezpečný pašerák a bdělá celnice". Když tehdejší vrchní celní inspektor (dnes její manžel a jeden z aktivních eleferních členů, stejně jako Eva) tuhle hlášku použil sám, měl jsem jasno. Vzhledem k tomu, že problémy se kolem mne pohybují s nestochastickou hustotou a že za jejich řešení jsem i placen, hlášku jsem převzal k používání.
"Čas je vždycky, záleží jen na prioritách", říkala taky už docela dávno jiná, leč neméně krásná kamarádka a culíkem z tmavých vlasů šimrala na plyšovém čenichu lysergamidově zabarveného pavoučka, kterého ráda nosila na rameni. Priority se s časem změnily, ale vzhledem k tomu, jak obvykle s časem bojuji jsem tuhle hlášku docela rád převzal k používání.
Old Man Trouble je jedna z nejvěrohodnějších Pratchettových postav. V místech, kde se objeví lze očekávat cokoliv a setkání s ním přináší netušené variace na již známé a vcelku představitelné průsery. Můžu potvrdit, poslední dobou u mne bydlí doma a jezdí se mnou do práce. Posuďte sami - za devět dní od začátku roku stihnulo zdechnout Lenčino auto, oběhové čerpadlo u kotle, equitermní regulace u druhého kotle, umístěného v Krkonoších (mráz venku kolem mínus jedenácti a vítr přes šedesát kilometrů v hodině), nové PocketPC, SIM karta, mikrovlna a moje auto - to, zdá se, tentokrát fundamentálně. K tomu rodinný lazaret, složený ze čtyř ploužících se mátoh (peroucích se o dvě WC a po úspěšném vybojování prostoru přemýšlejících, kterým koncem se k porcelánovému příteli přivinout dříve) a vyjeveného kocoura, nechápajícícho, co se to s dvojnožci děje. Není se proto asi čemu divit, že za těchto okolností nebylo na psaní přípondělníku nijak moc času, priority byly zaměřeny zcela odlišným směrem. Zejména směrem vzhůru, protože si raději už dávám pozor, jestli mi ten záchod nepadá na hlavu.
