Znám hodně holek, tedy dnes už vážených mamin a vdaných (a občas taky rozvedených) paní, které se chtěly stát lékařkami. Některé z nich se doktorkami staly, jiné utekly po první sekci, jiné dostala Anatomie II či jiný lahůdkový předmět. Spousta dalších to vzdala po prvním nakouknutí do nemocničního provozu a hromada jich radši zabřezla a povila z nouze robátko, jen aby měly důvod se na ten obor vykašlat. Umím o nich vykládat různé i obtížně uvěřitelné, leč veskrz pravdivé historky, jako třeba tu, ve které ctná panna z moravsko-rakouských hranic poprvé ve svých 22 letech uviděla erigovaný penis. Vlastně penis. Jakýkoliv. Popravdě řečeno, sloužit jako studijní pomůcka medičkám je mnohem menší legrace, než by mnozí pánové s hučením v klacku čekali :-)
Jednu jsem si málem vzal. Vlastně dvě. Jednu jsem znal ještě předtím, než se dala ve šlépějích maminky (joj, to by byla tchýně, ty minutky ze skopového) na medicínu, s tou druhou ta první bydlela na pokoji a dneska se mi stará spolu s jiným spolužákem o organismus, tedy, abych byl přesný o ten zbytek interny, kam nepatří kardiologie. Za to, že to nedopadlo ani v jednom případě může blbě zvolený obor a to, že MTI byl v té době na špatné půlce bipolárního světa. Do Bostonu se místo mne dostala ta první a na MTI se kouká z okna kampusu, aby ten svět nebyl příliš jednoduchý a málo potměšilý. Její kluci, kterým rád říkám synovečci nevlastní už jsou taky pěkní úchylové a až se k tomu konečně dostanu, hodím do fajlotéky ukázku toho, jaké mají hezoučké a submisivní přítelkyňky.
Na doktorkách (těch, co vydržely a věnují se praxi) mne nepřestává udivovat ta směs cynismu, soucitu a něhy, kterou asi ženská pro tuhle práci potřebuje. V praxi pak nepřekvapí, kolik se mezi nimi vyskytuje úchylek (to platí ostatně i pro doktory, tedy doktory s pérem). Pokud si člověk vzpomene na jejich vyprávění o praxi v Motole, kde masovou reakcí na první odvedený porod bylo "v životě nechci, nechci, nechci mít dítě" a následná panická hrůza z otěhotnění (doprovázená frustracemi z pronikavě zhoršeného sexuálního života), je to neuvěřitelná změna. O to víc si cením, že tu doktorku máme a že - jak to vypadá - má už zase psací náladu. Rád tě čtu, renče :-)
