Byl tu můj velký člověk. Vylezl z rychle běhající věci. Té samé, ve které mě vzal pryč od těch mnoha koček. Voněl cizími kočkami. Přivezl mi tenké maso, jiné, než mi dává menší člověk. Dával mi ho žrát z ruky. Vyskočil jsem si na něj a olízal jsem mu srst na hlavě. Drbal mě za ušima. Dal jsem mu tlapy kolem krku. Wizí mu skočil na ramena a předl. Taky předu, často.
Druhý den se vrátil v noci. Svítilo studené bílé. V hlavě měl obrázek hřející kočky. Jedl maso. Dával mi kousky a obrázkoval mi tu kočku. Asi jí svítí oči. Pak spal ve svém pelechu a zdálo se mu o ní. Škubal tlapama. Ženská ve svém pelechu nespala, je pryč. Spal jsem v pelechu ženské. Hodně spím. U člověka, co jsem měl dřív jsem tolik neběhal. Teď běhám s Wizím. Jsem pak unavený a usínám. Menší ženská říká, že je to dobře, že se potřebuju hýbat.
Ženská vylezla z té druhé rychle běhající věci. Mezi misky nám dala tenké zelené. Voňavé, ale jinak, než maso. Ve vysoké misce. Wizí to trhal a já to zkusil taky. Voní to a je to dobré. Ženská říkala, že je to dobré na trávení. Udělala v díře oheň a vzala mě k němu. Našla mi v srsti kulaté štípající a vykousla mi ho. Otírala se o mě čenichem.
Mám spoustu síly. Skočil jsem na Wizího a porazil jsem ho. Pak jsem začal utíkat. Dohnal mě až u díry s ohněm a porazil mě na záda. Začal utíkat a shodil studené průhledné. Kolem se udělala voda. Menší ženská dala vodu pryč a studené průhledné taky. Velká říkala, že jsme pošuci.
