Přípondělníky o koťatech na tomto webu bývají signované, ať už explicitně nebo stylem "modří vědí" a několika dalším to dojde. Tenhle signován není a pokud se koťata cítí oslovena, jde o věci obecnějšího rázu.
V životě každého úchylného kotěte dřív nebo později vyskočí myšlenka, že svět jeho pleteného košíčku, klubíčka a plyšových myšek, případně dalších hraček mu začíná být těsný a že by chtělo ochutnat i něco z toho velikého světa kolem, o kterém tolik slyšelo z vyprávění, přečetlo v žurnálech pro velké kočky a dohledalo si na webech, kde si velcí kocouři a kočky píší o věcech, které kotě TOLIK zajímají. Kotě má v té době většinou k sobě věkem odpovídajícího kocourka s hebkým kožíškem, ostrými drápky a zkušenostmi, které koťátku nejdřív imponují, později ho už jenom zajímají a s časem začnou nudit. Kotě čím dál tím častěji vykukuje z bezpečí pleteného košíčku ven a nedbá na rady a varování okolních tet koček a strýčků kocourů, že svět je veliký a pobíhají v něm staří kocouři, kteří se baví tím, že provádějí mladým koťátkům velmi ošklivé věci. Kotě si dokonce po večerech v košíčku s přední tlapkou mezi zadními tlapkami představuje, jaké by to asi bylo, ocitnout se v drápech takového starého kocoura a co by mu asi takový starý kocour všechno mohl udělat.
A jednoho dne přijde čas, kdy kotě dá vale košíčku a mladému kocourkovi, který je z toho velice smutný a vyrazí do světa hledat velkého starého kocoura. Není to těžké, velkých starých kocourů je ve světě spousta a neustále krouží kolem košíčků mladých koťat a trpělivě čekají na to své. V tomto místě se příběh kotěte větví, alternativní dějová linie pokračuje kurzívou.
Kotě narazí na starého, prošedivělého, světem protřelého kocoura. Kocour kotě krmí vybranými lahůdkami, zdobí mu kožíšek blýskavými tretkami a ukazuje kotěti svět, který kotě dosud neznalo. Kotě se cítí v sedmém nebi a na mladého smutného kocourka si už ani nevzpomene. Kocour učí kotě dělat věci, které dosud nedělalo - některé se kotěti líbí, jiné moc ne a o těch dalších ho kocour přesvědčí, že pokud chce být velkou kočkou, musí je prostě dělat. Slibuje kotěti, že ho seznámí s kocoury, kteří ve světě mnoho znamenají a umějí dostat kotě na plátno, do kočkovize a do žurnálů na drahé leštěné křídě, které si velké kočky a velcí kocouři čtou v pauzách mezi squashem a párty na jachtě. Kotěti je s kocourem dobře, kotě kolem sebe mžiká udivenýma očima s dlouhými řasami a nevnímá, že místo pleteného košíčku se jeho svět změnil v o něco větší, o to však pevnější klec s pozlacenými pruty. A když to zjistí, stane se i to, že kotě kocour naloží do velikého auta a bez prostředků vysadí uprostřed velkého města. Jedno takové kotě jsem v RIAPSu viděl...
Kotě narazí na starého, prošedivělého, světem protřelého kocoura. Kocour kotě krmí vybranými lahůdkami, zdobí mu kožíšek blýskavými tretkami a ukazuje kotěti svět, který kotě dosud neznalo. Kotě se cítí v sedmém nebi a na mladého smutného kocourka si už ani nevzpomene. Kocour učí kotě dělat věci, které dosud nedělalo - odkládat kožíšek i jinde, než pro mladého kocourka, jíst věci, o kterých zatím jen četlo, používat hračky, které vidělo jenom na obrázcích, chodit na místa, kterým se strýcové a tety kočky zdaleka vyhýbají a povídá si s ním o věcech, o kterých kotě dosud neslyšelo. Taky o věcech, ze kterých běhá kotěti mráz po zádech pod kožíškem. Kotěti je s kocourem dobře a nevnímá, že je najednou mnohem starší. A když to zjistí, stane se, že si nemá co říct se stejně starými koťaty, která mají úplně jiné starosti. Kotě má najednou vlastní pelíšek, na který si vydělává vlastmíni tlapkami a má i starosti, které jiná koťata nemají. Kotě dospělo a zmoudřelo.
Aby se krasoduši necítili býti ochuzeni o happy end, jeden přiložím. To kotě dřív nebo později dojde k tomu, že starý prošedivělý kocour pro něj není partnerem a najde si mladého, svalnatého, bohatě osrstěného kocoura, kterému vrhne několik vrhů krásných huňatých koťátek s modrýma očima. Do tohota místa by stylisticky patřila modifikovaná třetí věta čtvrtého odstavce, ale s dovolením si tak levnou figuru odpustím.
