K věcem, složeným ze dvou dílů mám mimořádně ambivalentní vztah. Nesnáším indické filmy, naopak dvojdílné plavky považuji za jednu z nejhezčích věcí, které si může žena obléct.
Můj víkend se skládal ze dvou dvojdílných dílů :-) A jak už mám ten ambivalntní vztah k věcem, složeným ze dvou dílů, stal se víkend jeho živoucím důkazem. V prvním dílu prvního dílu, plném hebkého čumáčku, měkkých pacek a desíti metrů měkkého provázku se mi podařilo naprosto úžasným způsobem dobít si baterky pro díl druhý. Dobíjení baterek dokonce nemohly učinit přítrž ani invaze tvorů zvenčí. V rámci druhého dílu, v němž byly pacičky a provázek vyměněny za tlapky a elektrohračky, nasazené dílem scénicky, dílem doopravdy se mi pak zase nabité baterky povedlo vybít, nehledě na příjemnou společnost, zábavné prostředí a proces, který duši milá úchylečka pojmenovala "vyjídání těch nejlepších kousků z bonboniéry". Účastníci a modří už budou vědět. Vinu na vybití baterek nese jednak absence kyslíku v prostředí, jednak nadbytek kouře tamtéž a v neposlední řadě i jedna z veřejně nechvalně známých domin, která mne už pěkně sere. Vinou této kombinace se mi večer v rámci druhého dílu prvního dílu zvrhnul a místo večeře o dvou a více chodech a tulení se v příjemném prostředí jsem vyrazil domů, utahaný jako štěně.
První díl druhého dílu uvedl nedopatřením v rámci utahání nevypnutý telefon. "Vízum do Minska máš na letišti a letí ti to v půl druhé." Tak tohle si Marcela, potažmo šéfův šéf mohli odpustit. Namísto usměvavého čumáčku jsem s nasraným výrazem čuměl do arogantního a neštovicemi poďobaného ksichtu běloruského pohraničníka.
Druhý díl dobíhá. V Minsku naprosto chybí cokoliv, nač bych byl schopen se usmát. Chci zpátky.
