vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Bylo nebylo,  kdesi uprostřed ničeho, stála chaloupka. Poměrně osamocená chalupka, vcelku úplně obyčejná, s pivní garáží a obývákem. Kánon by pravděpodobně žádal, aby chaloupku obývala čarodějnice, svraštělá, shrbená, s jedním vykotlaným zubem, zacuchanými vlasy a bradavicí na skobovitém nose, v téhle chalupce ale žádná čarodějnice nebydlela. A nebydlel v ní ani ohromný černý kocour se zeleně svítícíma očima. Nebydlel tam vlastně nikdo, alespoň ne trvale.  Ona to byla spíš chata. A pokud se tam někdy vyskytoval perník, tak rozhodně ne ve formě základního stavebního materiálu.

A pak tu máme Jeníčka a Mařenku. Tedy Jeníčky a Mařenku.  Tou začneme. Mařenka neměla buchtu ani v košíčku, ani v nůši, ani v batůžku, měla ji pod sukýnkou a pod poměrně symbolickými černými krajkovými kalhotkami. A nenesla ji babičce. Nesla ji jen tak. Ona ji vlastně nikdy neodkládala. Ona ani ta buchta nebyla tak úplně buchta. Buchty obvykle sedí jako buchty a dostat z nich nějaké aktivity není vůbec jednoduchá záležitost. Tahle buchta byla ale poměrně náročná na pozornost. A když měla pozornosti málo, dokázala se o ni poměrně razantně a nevybíravým způsobem přihlásit. 

Pohádkový Jeníček jako buchta rozhodně neseděl a v rámci pohádky (té kanonické) vyvíjel poměrně dost užitečné aktivity, takže ta kanonická pohádka dopadla poměrně dobře, pokud do okruhu posuzovaných entit nezahrneme i ježibabu a perník na střeše. Tady ale máme Jeníčků celou soupravu a jejich aktivita by z pohledu Marušky mohla být... jak to kurva napsat slušně... více cílově proklientsky orientována, s targetací na rezultát. I za cenu vytvoření dedikovaného postu koordinátora mrdu nebo tak něco. Na tyhle kraviny se v projektovém budgetu vždycky peníze najdou. Tedy byla ale blbě napsaná nejen zadávací dokumentace, ale i všechno ostatní a anlauf už taky proběhl poměrně dávno. Jeníčkové seděli v pivní garáži a ktivitu vyvíjel jen jeden jediný sklerotik, neustále lezoucí do obýváku pro zapomenuté věci. Ten přijel odněkud z Prahy. Prý inža.

Mařenka se nejdřív nenudila a  pak nudila. Nudit se začala i buchta. Tak si spolu sedly do obýváku a namísto obyčejného náhodného hledání pohyblivých obrázků, na kterých se různě hýbou Jeníčkové a Mařenky, použily specializovaný segment jednoho oranžového webu pro zvídavé Jeníčky a Mařenky. Tam je to všechno předtříděné a rozřazené do šuplíčků. Proslintaly u toho ty černé, poměrně symbolické krajkové kalhotky, zmíněné v úvodu a kdyby je u toho pořád nerušil inža sklerotik (prý odněkud z Prahy, ale rušil lokálně), udělaly by si skvělý večer. Takhle to bylo poměrně náročné na pozornost. Ale udělaly si. Vlastně se.