Agregátory
Internet adult film database (otevře se v nové kartě)
Agregátor informací o péčku, skvělý třeba pro dohledání dalších filmů vaší oblíbené aktérky.
www.iafd.com
Nahlásit nefunkční odkazReportáže
Čtvrtek.
Hochštaplerwagen je přezutý na zimní kola a naložený kilometrem červenobílé pásky, kufry ze skříňky 18 a balíkem červenobílých šipek. Do Krkonoš vyrážím mírně nasluněným dopolednem a sluníčka si po deštěm prochcaném Dolním Sasku velmi užívám. Za kruhovým objezdem na křížení silnice 14 s místní 295 na obchvatu Vrchlabí namotávám první pruhovaný orientační bod, na střechu hochstaplerwagenu přicvakávám CB magnetku a zapínám si rádio na jedenadvacátám kanálu. Je čistý. U pumpy se stavím na gulášovku a pokračuju dál na Strážné. Výhled ze serpentin je čím dál, tím úžasnější a tak se zastávky, určené k namotání směrovek a nalepení šipek prodlužují o tahání dalekohledu a nadšené vytí. Nahoře na hřebenech už to nemůžu vydržet a volám své na zem spadlé hvězdě, abych se o dojmy podělil. K obzoru se jeden za druhým táhne sedm horizontů, ten poslední až někde u Rané a Milešovky se už rozmazává domodra. Upírám si ruce s dalekohledem o střechu auta a okamžitě mám mokré rukávy bundokošile. V zastíněných místech leží zbytky včerejšího sněhu a silnice má v místy lesknoucí se hladkou glazuru. Fotím poslední rozcestník tak, aby byl vidět i bíle zářící sníh a nedá mi to, abych obrázek nerozeslal přehršli účastníků akce, tolik veřejností očekávané.
Jak již mnozí zaregistrovali, rozbíhá Eleferno nový rozsáhlý projekt, jehož jméno se ustálilo na Domík s doutníkem (v křesle). Nehledě na asociace, které to může vyvolávat jde fakticky o uzavření zpětnovazební smyčky mezi zdrojem signálu, subinou a detektorem vzrušení subiny tak, aby domík mohl (s jen minimální nutnou korekcí systému) sedět v křesle se zapáleným doutníčkem a pozorovat, jak se naplňuje zásada dřinu strojům, legraci subinám.
Některé komunity jsou prostě virtuální a nikdo s tím nic nenadělá. Narážím na to už pěknou řádku let a ještě stále mne to překvapuje. K určitému tématu na webu prostě existuje relativně čilá diskuse, plná stížností na to, jak nikdo nic nedělá a jak by bylo fajn, kdyby SE něco udělalo a když dojde nakonec na realizaci, začnou se dít věci. Z nadšení se zrodí veliký projekt, na který se přihlásí mocné davy lidí, aby nakonec v reálu z původních dvou desítek přihlášených dorazili dva... Poslyšte příběh o klinik srazu.
Opět akce, která se vydařila naplno...
Po sérii povídacích srazů bez registrace a elesrazů s velmi volným registračním režimem proběhla v pátek (a neplánovaně i v sobotu) v BDSM klubu Atelier velkoformátová tématická akce v duchu starých podrazů. Téma bylo zvoleno osvědčené - Japonsko a kapacita byla předběžně určena na třicet lidí. Nižší počet registrovaných byl dán tím, že tenhle formát ještě v nových prostorách neproběhnul a nebylo zcela jasné, nakolik úspěšný bude. Novotě takovéhoto dění pak odpovídali i jisté organizační zmatky a prakticky nulová propagace, nicméně akce i téma byly vyhlášeny na úchylwebu a v pátek se kolem páté začali scházet i účastníci.
V pátek proběhnula po delší době opět další pilotní akce - pokus o to, dát eleferním elektrosrazům v Ateliéru nějaký neokoukaný a lidi zajímající formát. Po diskusi uvnitř organizační skupiny byla zvolena forma přednášky, či spíše workshopu. Poslyšte proto, kterak nápad dopadl.
Po dlouhé době zase sraz, o kterém se bude dlouho mluvit - tak by se dal nazvat úchylný závěr letní sezóny, který tento víkend proběhnul v Krkonoších, v místě, které nemůže být jmenováno. Vzhledem k úmrtí v rodině jsem se zúčastnil jen první půle akce, předpokládám ovšem, že i půle druhá proběhla přinejmenším stejně zábavně, jako ta první a že se jejího reportážního zpracování někdo ujme. Vzhůru tedy do Krkonoš!
Článek byl původně psán jako soukromá úvaha, která se nebude publikovat, pak skončil u mě na blogu Kahofer, Fronéma a Lizz přečetli a usoudili, že to patří sem.
Myšlenka pravidelných elektrosrazů visela ve vzduchu od samého počátku existence webové úchylné scény a vlastně už dlouho před ní (když uhlí bylo zelený a počítače nebyly personální) byla hojně a často (v tehdejším kontextu, tedy 2x do roka) realizována. Se Starou poštou pak došla i své praktické realizace v podobě školení klubu elektroúchylných párů a eleferních seminářů. S výpadkem Staré pošty došlo k několika pokusům o reinkarnaci (eleferní koutek na Podrazech, hojně navštěvovaný, leč akčně zcela nepoužitelný, Tunel, bar u Luigiho, koneckonců i elektrokoutek na Bílé Hoře a experimentování s Domečkem), pořád to ale nebylo ono. Změnu přinesl až nový BDSM klub a decentní Nenufeřino naléhání "kdy už teda konečně bude nějaký ten elektrosraz". Po několikanásobném praktickém ověření použitelnosti sklepa a dlouhém ladění termínů nakonec vyšel jako nejrozumnější formát "každý třetí pátek v měsíci", který se nepotkává s ničím, či lépe řečeno, s téměř ničím v úchylných kalendářích. Tenhle pilotní - pravda - těžce kolidoval s Nocí Tapürů, ale osvědčená zásada praví, že termíny se vyhlašují bez ohledu na individuální indispozice, a to i u VIP osob :-) Registrace byla spuštěna na Elefernu (i když jde o akci v klubu, probíhá pod eleferním organzačním krytím) a s prozatímní limitovanou propagací. Ta nakonec způsobila, že ještě den před akcí připomínal seznam zaragistrovaných spíš admin sraz, rozšířený o Dornycha a Pištosolmyří páreček.
Pane inženýre, pamatujete si ještě tuhle věc ?
Aby ne... Půjčte mi to. No jo, to je ještě ten starej, ty kontakty jsme ještě neměli tak domyšlený. Odkud to máte, to je manželčin ?
Ale ne, to našla kamarádka u svých rodičů, nebo možná až u babičky.
Aby ne... Půjčte mi to. No jo, to je ještě ten starej, ty kontakty jsme ještě neměli tak domyšlený. Odkud to máte, to je manželčin ?
Ale ne, to našla kamarádka u svých rodičů, nebo možná až u babičky.
6. května roku 2008 proběhl otevírací sraz nového BDSM klubu. Jak už se všeobecně ví, Vašek a Nenufer převzali prostory Trautenberka a přebudovali je k obrazu svému. Z hlavní mučírny se stal prostor na sezení, propojený barem do vedlejší místnosti a ze šatlavy je mučírna s vyhřívanou podlahou.
Neděle odpoledne, Tvrz ztichla po odjezdu posledních účastníků a na chvíli jakoby se na Tvrzi zastavil život. Je to však pocit pouze relativní, protože jen co si na chvíli s Anet oddychneme, už jdeme sundávat na pokoje povlečení, dávat prát, aby bylo připraveno na další sraz, uvádět do pořádku to, co je srazy narušeno, stěhovat štěňata a pod. Takže ono je pořád co dělat, ač to jsou věci, které nejdou až tak vidět.
Číst dál: Open air Ateliér - cosi jako reportáž