Nějak se s těmi neplánovanými akcemi roztrhl pytel - nic zlého netuše, přečetl jsem ve středu Alderonovu SMS o sobotním testování s mírně nevěřícím výrazem. K plánovanému vytvoření přípravného výboru občanského sdružení bdsm.cz, po několikáté odkládánému a nakonec realizovanému Alcatrazu a jisté akci soukromého rázu v Pardubicích se narodilo cosi, nevpisující se do žádného časového harmonogramu. Po zralé úvaze jsem oželel Alcatraz s tím, že Izolottu uvidím i jindy - Alderonovo nadšení pro celou akci bylo prostě neodolatelné. Slavnostní akt podpisu jsme přesunuli na rannější hodinu (bude referováno jindy a jinde) a něco málo před druhou hodinou jsem se již soukal do sklepa na SP, kde vrcholily přípravy.
Řádná a klasická Stará pošta se protentokrát poněkud zvrhla v nenaplánované testování projektu Rejnok 1, spojené s masivní osvětovou činností kompletní mužské části týmu Eleferna. Reportáž je proto třeba chápat spíše jako report, neboť velká většina dění bude popisována ze sklepního pohledu. Právě do sklepa se realizační tým uchýlil v brzkých večerních hodinách.
Konstrukce: Kraftt (kraftt@eleferno.cz) Testování: Milkov (milkov@eleferno.cz) Subjekt: Vřesinka (heather@eleferno.cz)
Tento text v podstatě neměl být zveřejněn, nicméně trvající dotazy po elektrifikovaných přísavkách pro řadu Savec 1 / Zvíře 1 mne donutily k jeho zplození :-)
Pilotní elektroseminář pro zvané členy klubu proběhnul v osvědčených prostorách Staré pošty za tradičních problémů s teplotou. Ani intenzivní dýchání všech pěti zúčasněných dvojic, ani zapálené voskovice, ba ani hicující reflektor nedokázaly vyhnat teplotu nad použitelné hodnoty, plánované ověření generátoru Zvíře 1 proto opět proběhlo na tradičním modelu liquid cunt (obr. v sekci Fotodokumentace). Tolik ve zkratce, dále již podrobněji.
Mnoho úchylů, málo prostor, to je stručná charakteristika mikulášské Staré pošty, která v pátek třináctého proběhla (a skončila) bez excesů. Tak by mohla znít zpráva ČTK, zpravodajství úchyl agency bude rozsáhlejší, byť subjektivnější. Počet cca 60 registrovaných jedinců nedával tušit, jak velký zájem o poslední letošní veřejnou akci na SP bude a ještě kolem osmé hodiny večerní v sále kolem tématicky nazdobeného stromečku posedávalo pouze nevelké množství ranních ptáčat. Stromek zaslouží odděleného popisu - mezi ozdobami je třeba zmínit prezervativy (pravděpodobně dosud nepoužité), řetězy ze smršťovací fólie a kabelů s banánky na koncích, ozdůbky z krokosvorek, karabin a kolíčků na prádlo a finální bondage větví, s láskou a zanícením vyvázanou Samurajem. Kolem stromečku se postupně hromadily předměty, určené do tomboly. Ty budou zmíněny později. Celá akce byla avízována dvojmo, jednak coby závěr sezóny s tombolou, jednak jako příležitost změřit a otestovat své elektrovybavení a prokonzultovat jej s realizačním týmem Eleferna. Za tím účelem jsem přemohl přirozenou lenost a dotáhnul desítikilový paměťový čtyřkanál Hitachi, který se ovšem až do osmé hodiny nudil u sloupu.
V pátek 30.XI. se na osvědčeném místě ve Zdibech opět sešlo hojné shromáždění příznivců BDSM na již skoro tradičním srazu příznivců. Organizace se ujal osvědčený tým BDSM klubu (známý též jako Scorpion production) za duchovního vedení nepřehlédnutelného Štíra a organizačního génia Grimma. Realizační tým již nabyl značných zkušeností a jisté rutiny, příprava akce proto proběhla hladce a návštěvníky vítalo stylově vybavené a přiměřeně vyhřáté prostředí s příjemným osvětlením a náladovou hudbou. Již úderem půl sedmé stanula Čarodějka se Štírem za recepčním pultem, aby davy příchozích vybavili výměnou za registrační poplatek jmenovkami.
"Vážený příteli, rádi bychom s partnerem vyzkoušeli ES/ET, ale nechceme riskovat a raději bychom to zkusili pod odborným dohledem" - zhruba to je obsah mailu, který mi přistál v záplavě korespondence začátkem dubna. Pracovní vytížení povolovalo a tak jsem po nevelkém zdržení, zaviněném ujasňováním detailů celé akce a u Minska upadlým výfukem službukonající Felicie vyrazil o víkendu do města, jehož název po dohodě se zúčastněnými vynechávám.
Jedna starší reportáž začíná slovy Iževsk je veliké město - tato reportáž může zcela oprávněně začínat slovy Solomonovo je veliká díra.
Tedy, Solomonovo je opravdu veliká díra - jak se vyjádřil jeden z kolegů, má-li Evropa někde řiť, je to právě v těchto místech, pokrytých bažinami se stády komárů. Na obzoru se tyčící Karpaty jsou na výlet příliš daleko a k jihu se táhnoucí tiská rovina neposkytuje oku nic, na čem by se zalíbením spočinulo. Ačkoliv na slovenské hranice je to, co by kamenem dohodil (alespoň v ukrajinských měřítcích), místní obyvatelé mluví podivnou směsí ukrajinštiny, ruštiny a maďarštiny, která převládá. Rusky se člověk domluví až po překonání počáteční nenávisti místních, přesněji řečeno v okamžiku, kdy je identifikován jako inostrannyj specialist, nikoliv nenáviděný Moskal. Z větších měst jsou poblíž pouze Čop a Užhorod s velkými hraničními přechody a neuvěřitelnou kastou pohádkově bohatých celníků, většina obyvatel ale žije v neuvěřitelně chudých a zpustlých vesnicích. Solomonovo je někde mezi těmito extrémy - má postsovětské centrum s paneláky a správními budovami ve stylu socialistického empíru, několik paláců chudších celníků, na které nevybyly parcely v Čopu a chudičké periferie s nakřivo postavenými dřevěnými domky a hospodářstvím kolem. V jednom takovém domku žije Oksana.
Omlouvám se všem, kdo rozumí rusky, ale ten klub se tak opravdu jmenuje, byť nemá vývěsku. Nachází se v Moskvě, na ulici Radio, kousek od Baumanovy techniky. Zvenči je omšelá tabule, hlásající něco jako Závodní klub moskevského závodu na výrobu vodky a vín, uvnitř je to pro znalce. Ale postupně. Je pozdní jaro, proto bude reportáž laděna komorně, žádný Iževsk.
Číst dál: Stará pošta - elektroseminář 3/03